Nejistotu ve stoupencích katolické církve vzbudilo zářijové přeložení kněze Ireneje Juraje Hlavačky do Vilémova na Havlíčkobrodsku. Nedělní kázání začal v kostelíku svatého Jakuba udělovat želivský páter Šimek a vesnicí se rozšířila zpráva, že farnost může potkat podobný osud jako spoustu dnes zaniklých, mnohdy dokonce zpustošených předchůdkyní.

„Byla by to velká škoda. Vždycky je lepší mít se na koho obrátit přímo ve vsi. Sice máme pro případ potřeby telefon do Želiva a můžeme tam i zajet. Spousta starších lidí se tam ale nemá jak dostat,“ řekla Danuše Čermáková, jedna z oddaných věřících.

Opat: je to kachna

Jak zdůraznil jiřický starosta Svatopluk Veroněk, pozornost zasluhuje i samotná fara, s jejíž opravou obec vydatně pomáhala. „Stálo to spoustu peněz. Dům musí zůstat obydlený a udržovaný. Jak se v něm přestane přes zimu topit, půjde to s ním z kopce,“ řekl Veroněk na adresu jedné z dominant návsi.
Jiřičtí s ní mají smělé plány. Rádi by tam zřídili farní a obecní muzeum, třeba unikátních fotografií už mají plné zásuvky.

„Jenže potřebujeme, aby to všechno měl kdo udržovat,“ dodal Veroněk, který z obav o budoucnost opravené fary poslal dopis želivskému opatovi i na biskupství královéhradecké diecéze.

Podle želivského opata je ale jiřické zděšení zbytečné. Jiřické obavy ze zrušení farnosti dokonce neváhal označit za nepodloženou fámu. „Je to kačice,“ použil Bronislav Ignác Kramár slovenský výraz s tím, že Jiřice nezůstanou bez vlastního kněze déle než půl roku.

Ani fara přes zimu prázdná nezůstane, stále v ní bydlí Irenej Hlavačka. Až se po Novém roce, nejpozději do jara nadobro odstěhuje, vystřídá jej kněz Timotej Miroslav Tutoky, který dosud sloužil v Mladých Bříštích.

Do té doby bude na nedělní mše neustále dojíždět želivský páter Šimek. „Je to ale skutečně jenom záskok. Tato farnost je rozlehlá, musí mít svého vlastního administrátora. Sám bych to všechno nemohl stihnout,“ ubezpečil páter Šimek, který je zároveň provizorem želivského kláštera. A co na svůj odchod z Jiřic říká Irenej Miroslav Hlavačka? „Bylo to krásných devět let. Moc se mi tu líbilo. Nastal ale čas jít dále,“ rozloučil se Hlavačka.