Ti sem přivezli část rodiny Lněničků, konkrétně matku s dcerou, které se v jihlavě staly nechtěnou atrakcí. „Usadily se i svými věcmi v parku Heulos, nedaleko chodníku, po kterém denně chodí stovky lidí. V okolí začaly přibývat nejen odpadky. Esteticky a hygienicky to nebyla zrovna idieální situace,“ informoval tiskový mluvčí jihlavského magistrátu Radek Tulis.

Jihlavský magistrát se pokoušel s Lněničovými jednat. Dokonce jim byl od města poskytnut holobyt a jak dále uvedl Tulis, dostaly i tisícovku na zajištění základních životních potřeb.

Bez výsledku. „Rodina vyslovila přání vrátit se do místa svého trvalého pobytu, a to je v Źirovnici,“ doplnil Tulis. Právě ze Žirovnice byli Lněničkovi zhruba před třemi lety vystěhováni.

Důvodem bylo neplacení nájemného a hlavně stížnosti sousedů na nesnesitelný zápach, který se z bytu Lněničků linul celým panelovým domem.

„V bytě skladovaly odpadky snad několik let. V haldách bordelu měli vybudované cestičky jak nějaká zvířata,“ přiblížil okolnosti vystěhování Lněničků ze svého bytu jeden ze sousedů, který si nepřál být jmenován.

Právě na nepořádek doplatila matka s dcerou i v dalším bydlišti. Z bytu v Litohošti na Pelhřimovsku, kam ze Žirovnice odešly, byly vystěhovány rovněž. „Neplatily nám nájem a k tomu zdevastovaly byt,“ řekl tehdy Jaroslav Zrebný, předseda Stavebního bytového družstva v Pelhřimově.

Zdevastovaný byt

Další zastávkou obou žen byl Batelov na Jihlavsku. Tam se odstěhovali ke svému rodinému příslušníkovi. Synovi Lněničkové. Ten tehdy pracoval v místním Motorpalu. Obě nešťastnice ubytoval, načerno, v batelovské Sokolovně. Správce budovy je byl nucen vystěhovat. Rodina pak půl roku pobývala pod větvemi urostlé vrby před batelovskou sokolovnou. „Vydrželi tam do prosince minulého roku. Snažili jsme se jim pomoct prostřednictvím různých charitativních organizací a sociálního odboru jihlavského magistrátu. Marně,“ sdělil starosta Batelova Petr Janoušek.

Chorobná vlastnost

V mrazech loňské zimy se Lněničkovi vypravili do krajského města, kde přebývali v budově autobusového nádraží. Odsud je spolu s dalšími bezdomovci opakovaně vykazovali měští strážníci. Po třech letech jsou matka s dcerou opět v Žirovnici. Bez jediného dokladu, peněz a nadějné vyhlídky na budoucnost.

„Vzhledem k okolnostem, za jakých k nám byly obě ženy dopraveny, jsme museli vyřešit rychlé ubytování,“ sdělil starosta Žirovnice František Plešák. Možnosti ale nebyly téměř žádné. Jediným místem, kam bylo možné ženy umístit, byla místnost v budově městské plovárny Budín. Prostor o necelých čtyřech metrech čtverečních slouží v letní sezóně jako bufet. Tam ale nezůstanou dlouho.

„V první řadě jim vyřídíme rodné listy a občanský průkaz, aby mohli zažádat o sociální dávky. Víc udělat nemůžeme,“ dodal Plešák.

Jaký bude osud obou žen je nejisté. Podle úsudku psychologa Maxe Kašparů jedna z Žen trpí tesaurismem. V překladu chorobným sběratelstvím surovin. „Takoví lidé jsou schopni zaneřádit vlastní byt takový způsobem, že se tam prakticky nedá žít,“ doplnil Kašparů. Choroba se nedá léčit. Pouze zmírnit, a to pod dohledem. Jak uvedl Max Kašparů, na Pelhřimovsku touto chorobou trpí více lidí.