„Je to zvláštní pocit. Mám radost, že se to povedlo, zároveň tam už teď vidím chyby,“ pravil sebekriticky Matouš Háša, teprve sedmnáctiletý sochař.

Začal s motorovou pilou, končil s dláty

Ten po své první sošce pro město, kterou se stal poutník Pilgrim vystavený v radniční obřadní síni, zatoužil po „něčem větším“. Dlouho přemítal, kterou osobnost svého rodného města by vypodobnil. Listoval v knížkách, až jej oslovilo právě Mikulášovo poselství o nezdolatelné pravdě.

Nejprve vytvořil menší hliněnou předlohu, pak přistoupil k bezmála třímetrovému topolovému kmenu. Hrubé rysy načrtl motorovou pilou, pak už se spolehl výhradně na sadu dlát.

Nejméně sto padesát kilogramů vážící socha vznikala měsíc. Samozřejmě, že v rámci volného času. „Je to dost náročné, skloubit vlastní tvorbu se školou. Hrozně mě to ale baví, navíc jsem rád za šanci město obohatit svými pracemi,“ řekl student kamenosochařské školy v Hořicích.

Jak zdůraznil nestor pelhřimovského evangelického sboru Zdeněk Soušek, památník je výrazný nejen svými proporcemi. „Ten hoch vystihl Mikuláše biskupce naprosto přesně. Byl to myslitel, ne válečník, jak se leckdo mylně domnívá,“ upozornil čtyřiaosmdesátiletý teolog, který spatřuje symboliku i v připevnění sochy na hradby. „Mikuláš skonal právě při snaze překonat poděbradské opevnění,“ připomněl autor knihy o osobnostech Pelhřimovska.

Tím ale Hášův příspěvek Pelhřimovu nekončí, právě naopak. Mladík pomalu připravuje písčitý odlitek podobizny učitele národů Jana Ámose Komenského, kterou plánuje po dohodě s tamním ředitelem usadit před základní školu stejného jména.

Zájmem o nějakou tu skulpturu se netají třeba ani ředitel domova důchodců v Proseči Obořišti Pavel Pípal. „Potřeboval bych sem něco pěkného. Jsme domluveni, že autor pošle nějaké návrhy,“ potvrdil Pípal.

Na Bernarda Vaňka si klidně ještě počká

A jak vypadá vysněné dílo Matouše Háši? „Moc rád bych udělal sochu Františka Bernarda Vaňka. Už jsem se o ni jednou zajímal, nevyšlo to. Nevadí, počkám, třeba se to jednou přece podaří. To místo v Děkanské zahradě je prostě nádherné,“ uzavřel mladý umělec, který má o své budoucnosti jasno.
Chce tvořit. Ať už to bude ze dřeva, hlíny nebo z kamene. Prostě to má rád.