Známý rozhlasový novinář Jan Šmíd, který je sám odchovancem tamního Spartaku, očekává, že při vzpomínkovém utkání se od 17.30 hodin vystřídá na hřišti Za Kalvárií až šedesát hráčů.

„Naše první setkání mělo obrovský ohlas. Přestože se to tehdy shánělo dost narychlo a v den mače příšerně pršelo, přijelo padesát bývalých hráčů. Hned jsme si slíbili, že to zopakujeme,“ vypráví Šmíd.

Pozor na slova, když vedle sedí Leligdon

Fotbal se bude hrát i tentokrát na dvě branky a na góly do nich nasázené, výsledek je však důležitý snad jen pro vzájemné špičkování při navazujícím posezení v restauraci Kulturního domu Máj. Stejně tomu bylo před rokem.

Tehdy se po utkání rozpovídal někdejší divizní hráč Josef Páral. „Dost mě překvapilo, že si na mě tady ještě někdo pamatuje,“ prohlásil muž, který na utkání přiletěl z Ameriky, kde žije patnáct let.

To neměl říkat, hned vedle totiž seděl exligista Jiří Leligdon. „Prosím tě, jak jsi na to přišel? Kdo by si pamatoval levého beka,“ poznamenal svým nezaměnitelně štiplavým humorem dnešní čerstvý padesátník. „Jo, jedině snad kvůli těm lýtkům. Ta máš pořád bezvadná,“ dodal populární muž, jemuž v Pelhřimově nikdo neřekne jinak než Leli.

„To je na celém tom setkání skvělé. Pobavíme se, zasmějeme, zavzpomínáme,“ ozřejmuje Jan Šmíd hlavní důvod ke svolání fotbalové exhibice. Ta však má i vedlejší rozměr.

Na umělý trávník vyběhne celá řada hráčů, kteří se výrazně prosadili v jiném než fotbalovém odvětví. Třeba humpolecký Bronislav Šerák, který dříve mrštně poskakoval mezi třemi tyčemi jako spartakovský dorostenec, je v současnosti agentem a právním zástupcem fotbalové superstar, Pavla Nedvěda. „Určitě přijedu. Doufám ale, že mě kluci pustí alespoň na chvíli i do pole. Jsem ještě mladík,“ vzkazuje Šerák z německého Baltu, kde jsme jej telefonicky zastihli.

Od míče k loutkám

Pavel Truhlář zběhl od fotbalu k loutkám. I on je vidět. Letos už podruhé účinkoval v zahajovací znělce karlovarského filmového festivalu. Luboš Veselý se pro změnu prosadil jako překladatel anglické literatury. Výřečnost uplatnil v podnikání i František Ryba, který před časem přivezl na pelhřimovský halový turnaj internacionála Luboše Kubíka. Mezi nemnoha „rodáky“, kteří se doopravdy proslavili s míčem u nohy, hraje prim Miroslav Beránek.

Někdejší fotbalista pražské Slavie má za sebou i řadu trenérských štací včetně té reprezentační. A třeba zrovna na loňském prvním srazu chyběl kvůli angažmá v daleké Saúdské Arábii.

Tentokrát to má jako kouč prvoligového Brna do Pelhřimova neporovnatelně blíže, přesto zatím svoji účast nepotvrdil. „Což o to, přijel bych hrozně rád. Mám to ale nabité, hned v pátek vyrážíme do Ostravy. Pokud to jen trochu půjde, určitě se na srazu objevím,“ přislíbil Beránek, který vzpomíná na Pelhřimov jen v tom nejlepším.

„Prožil jsem tam nejkrásnější roky života. Oženil jsem se, narodily se mi tam děti. Co víc si může člověk přát,“ usmívá se známý kouč, který případně přiveze i dalšího „brněnského Pelhřimáka“ Josefa Hrona, jinak také klubového trenéra gólmanů. Ten se ukázal doma už vloni.

Nadějné blýskání

Ti všichni mají každopádně přinejmenším o jedno výživné téma k hovoru postaráno. Je jím návrat jejich rodného klubu do divize.
„Osobně věřím, že se v pelhřimovském fotbale opět blýská na lepší časy,“ uzavírá optimisticky Jan Šmíd.