Teď už nástroj mistrně ovládá. Své umění přijel předvést i do Pelhřimova na Masarykovo náměstí.

Písnička na přání

„Mám tady babičku. Přijel jsem ji navštívit a řekl jsem si, že hudbou trochu poveselím zdejší lidi,“ vysvětlil Radomír Švec, který žije v Praze.
Na náměstí vydržel dudat více než hodinu. Kolemjdoucí ho většinou míjeli s potěšenými úsměvy. Někteří si dokonce nechali zahrát lidovku na přání.

„Lidé v Pelhřimově jsou skvělí. Je vidět, že mají k folklóru silný vztah,“ potřásl spokojeně hlavou třicetiletý dudák. Ten ale na ulici nevystupuje pouze ve městě rekordů a kuriozit.

S trémou v patách

„Jezdím si zahrát i do jiných měst, kde zrovna nemám babičku,“ usmál se Radomír Švec. A jak na dudáka v kroji lidé reagují? „Většinou mají radost. Někdy se se mnou pustí i do řeči. Ještě se nestalo, že by mě odněkud hnali koštětem,“ líčil Švec.

Hraní pro lidi dudáka baví. Trému má ale v patách pořád. „Vždycky se při vystupování na veřejnosti trochu stydím. Ale je to zdravá tréma. Bylo by mi už divné, kdyby mě při hraní v břiše nešimrali mravenci,“ zažertoval dudák.

Na závěr dodal, že v Pelhřimově rozhodně nevystupoval naposledy.