Početná sbírka historicky cenných obrazů dosud zůstávala ukryta za zdmi nepřístupného traktu.

Důvod k tomuto rozhodnutí je prostý. „Chtěli jsme návštěvníkům dopřát nějaký bonus. Večerní procházka chodbou plnou obrazů je navíc kouzelná,“ řekl provizor želivského kláštera Jáchym Jaroslav Šimek.

Malířům stáli modelem bratři

Obrazy všech devětačtyřiceti bývalých tamních opatů visí v klauzuře neboli v místě, kde žijí bratři společně se svými představenými. Za všedních okolností tam nikdo jiný nevkročí. Zájemci o prohlídku galerie na to mají poslední tři prázdninové soboty.

Ne každý také ví, že ojedinělá sbírka je zvláštní hned nadvakrát. Kromě penězi nevyčíslitelné historické hodnoty vyniká také samotným ztvárněním.

Tváře vyobrazených opatů patří bratřím, kteří žili v Želivě před necelými třemi stoletími. „Celý klášter zachvátil v roce 1712 ohromný požár, shořely i veškeré historické portréty. Tehdejší bratři pak vlastně stáli malířům modelem,“ vysvětlil Šimek s tím, že jména „figurantů“ lze najít vždy na zadní straně obrazu.

Třeba opatu Wolfgangovi, který sloužil od roku 1508, propůjčil tvář o dvě století později Heřman Antonín Jelínek, zanícený hudebník. Ernest Morawek shlíží z obrazů dokonce dvakrát. Muž, který ztvárnil sedmadvacátého opata Venceslava, si později nasadil mitru rovněž. Podobných rysů v obličeji si ale všimne jen málokdo.

O době, jakou zažil ten který opat, vypovídají doprovodné kresby. Například obraz Drslause je plný plamenů. To proto, že klášter za jeho panování vyhořel. Okolo osmnáctého představeného pro změnu pobíhají bojovníci jako odkaz na husitské války.

Odborníci považují sbírku za skutečný klenot. „Iluzorní portréty, kdy autor nezná skutečnou vizáž, jsou zajímavé samy o sobě. Věnovali se jim i věhlasní čeští malíři Ženíšek či Aleš,“ připomněl pelhřimovský historik Jan Tomášek, který již má návštěvu klauzury za sebou. „Je to báječný zážitek. Každý, kdo se trochu zajímá o historii, by se tam určitě měl vypravit,“ upozornil Tomášek.

Želivští o galerii opatů vesměs vědí. Ne každý ale tuší, že nyní má šanci si ji osobně prohlédnout. „Ještě jsem tam nebyla. Může to ale být zajímavé,“ řekla Marie Průšová. „Chystají se k nám známí. Mohli bychom se tam tedy podívat společně,“ poznamenal Zdeněk Krpálek.

Emil Vetrák pro změnu ocenil snahu premonstrátů o zpřístupnění pamětihodností. „Vím, že je tam spousta zajímavostí. Lidé si je určitě rádi prohlédnou,“ mínil muž, který v klášteře pracoval, když ten sloužil ještě jako psychiatrická léčebna.

Perla se vrací zpět

Provizor kláštera příklon k otevřenějšímu vztahu s okolním světem nepopíral. „Klášter býval perlou Vysočiny. Rádi bychom na to navázali,“ potvrdil Šimek s tím, že napomoci k tomu mají i „obohacené“ večerní prohlídky.

Otázkou zůstává, co bude s obrazy samotnými. Denní světlo jim totiž škodí. „Uvažujeme o pořízení věrných kopií. Originály bychom nechali zakonzervovat a uložit,“ uzavřel Jáchym Jaroslav Šimek.