Jednoho z nejuznávanějších odborníků na latinské tance ale proslavila především třetí řada soutěže Stardance. „Tančím dvacet let a nikdo o mně neví. Pak stačí dva měsíce a znají mě všichni,“ usmívá se pětatřicetiletý Kliment.

V Pelhřimově jste již podesáté. Čemu přisoudit takovou věrnost?
Jindrovi Hesovi se moje lekce napoprvé asi zalíbily, od té doby už se mnou napevno počítá. Ale i mně se tady líbí. Setkávají se tu špičkoví trenéři. Stává se z toho prestižní záležitost. Navíc se už známe, přátelíme se.

Je pravda, že dokážete protančit celý den i noc?
To je právě na Pelhřimově také kouzelné. Přes den poctivě trénujeme, a ti, kterým to nestačí, mohou pokračovat večer v Saunabaru. Po dohodě s majitelem si tam pouštíme svoji muziku, je to výborné. I samotní štamgasti kolikrát jen koukají, jak válíme! I město jako takové je fajn.

To je od člověka, který „protančil“ skoro celý svět, docela kompliment.
Je fakt, že jsem se už podíval leckam. Na rozdíl od sportovců míváme při soutěžích chvilku porozhlédnout se po okolí. Amerika, Čína, Malajsie, Singapur, jsou tam místa, která už docela znám. Za sezonu, která trvá přibližně jako školní rok, projedeme šedesát štací. Všechno „venku“.

Když celý rok soutěžíte, proč nedržíte prázdniny?
V létě mám nejvíce práce jako lektor. Tanečníci během svého volna vyrážejí na zdokonalovací kempy, berou individuální cvičení.

Jak jsem ale tak pozoroval vaši hodinu, trénovat pod vámi asi není žádná legrace!
To asi máte na mysli, jak jsem dal herdu do zad tomu mladému polskému tanečníkovi (smích). Je třeba vycítit, co na koho platí. Někdo potřebuje vlídné slovo, jiný zase vyhecovat, okřiknout. Tenhle kluk je šikovný, ale mívá problém se soustředěním. Něco mu říkám, a on kouká z okna na obláčky. Tak mu jednu šťouchnu a jedeme dále. Bere to s nadhledem, už se známe.

Lidé ale znají vás i vaši manželku Lauru hlavně díky televizní soutěži Stardance. Byla to dobrá reklama?
Máte pravdu. Závodně tančím dvacet let, aniž by někdo pořádně věděl, že nějaký Kliment existuje. Pak stačily dva měsíce ve Stardance a rázem mě zná celá republika. Tento pořad ale pomohl i tanci jako takovému. Třeba takový Mirek Bosák. On zcela vyvrátil domněnku, že chlap má nešikovnost k tanci vrozenou. Mě navíc ten projekt docela chytil, v srpnu se zapojím i do polské Stardance. Tam to ale bude přece jenom trochu jiné.

V čem?
V Česku se soutěžilo spíše symbolicky, jednalo se hlavně o divácké pobavení prostřednictvím známých osobností. V Polsku bude k mání první cena v podobě porsche.

Takže za rok přijedete do Pelhřimova novým autem?
Jo, bylo by to hezké. Ale uvidíme. Chtít ho bude spousta vynikajících tanečníků.

Jak jste řekl, tanečníkem z povolání jste dlouho. Co na to tělo, klouby?
Musím zaklepat, zatím je to dobré. Tanec je ostatně výborným prostředkem pro udržení kondice. Pokud se to dělá poctivě, je to záhul srovnatelný s mnoha sporty, které mám mimochodem také hrozně moc rád. Tancujete ale celým tělem, jste ohebný.

Zpátky k pelhřimovské škole. Najde se mezi tamními žáky jedinec, o němž třeba jednou uslyšíme?
Šikovných lidí je tu více. Hodně si ale slibuji od Vandy Dětinské, která mimochodem doprovázela v předchozí řadě Stardance Roberta Zárubu. Znám ji už patnáct let, ona určitě dokáže velké věci. Když už jsme u toho tréninku, možná sem za mnou přijede moje partnerka ze Stardance, Zuzka Norisová. Ještě to nevím najisto, ale bavili jsme se o tom. Zůstáváme ve spojení, je na ní vidět, že ji tanec baví. Chce se zlepšovat, i když tomu nemůže věnovat moc času.