VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Marcel Pipek: Za havárii si může jezdec pokaždé sám

Pelhřimov - Jeho vrstevníci většinou chodí do parku drobit suchou housku holubům. Někteří dokonce jen vysedávají u televize. Marcel Pipek nemá na teplé papuče a deku přes nohy ani pomyšlení.

10.6.2009
SDÍLEJ:

Marcel Pipek se mnohem více než v kokpitu Lotusu bojí ve všedním provozu. „Každý jezdec musí mít na startu trochu nahnáno. A kdo říká, že ne, ten lže, nebo je blázen. Největší strach ale mám, abychom se ve zdraví dostali ze závodů domů,“ okomentoval PicekFoto: DENÍK/Michal Vítů

Závodnická kombinéza mu padne i v osmasedmdesáti letech jako ulitá. Nejstarší pilot v Evropě navíc o víkendu v Pelhřimově předvedl, že do bleskurychlého spideru Lotus neusedá jenom pro okrasu.

Osobité zůstávají také jeho vzpomínky a názory, jimiž sympatický chlapík z Jeseníka nijak nešetří.

Čemu přisuzujete až nezvyklou závodnickou dlouhověkost?
Motorismem jsem žil odmalička, prostě mě to baví. Hlavně to ale přičítám zažitému dennímu drilu. Jen co vstanu, už jsem zdravě naštvaný, protože si hnedka musím udělat padesát kliků. Když mám dobrou náladu, zopakuji si to někdy i odpoledne po návratu z dílny. Občas si také pohraji s činkou. Člověk se prostě musí udržovat ve formě.

Pamatujete se ještě vůbec na své závodnické začátky?
Tehdy mi bylo patnáct let, začínal jsem jako motokrosař. Měl jsem mašinu ještě s ručním řazením, což byla pro závodníka potupa. Tak jsme narychlo přimontovali nožní páčku, kvůli níž jsem se hned v prvním závodě vymáznul. Nebyl jsem na to zvyklý, tak jsem se po ní při jízdě z kopce podíval a už jsem letěl přes bariéru. Holt nakročení do kariéry jako hrom. Ale mám na tu dobu i lepší vzpomínky.

Jaké třeba?
Líbila se mi závodnická solidarita. Tenkrát jsme platili dvě stovky startovného, což nebylo nijak málo. Jezdili jsme ale po boku profíků, kteří brali i dvacet tisíc za závod. Po jeho skončení za námi, bažanty, vždycky přišli a ty dvě stovky nám vrátili ze svého. To by se dneska asi už nestalo.

Jak jste se ale dostal k autům?
Začala mě hrozně bolet ramena. Byl jsem s tím u specialisty na pražské klinice. On na to, že se jedná o luxaci, motorkáři ji prý mívají. A že se to nechá vyřešit operací. Pod nůž se mi nechtělo, hned další týden jsem se jel s malým synkem podívat na motokáry… Od nich už to bylo k autům i díky mému tehdejšímu povolání v boleslavské škodovce jen kousek.

Z vašich vrstevníků jezdí autem málokdo. Vy pořád závodíte. To musí být náročné na postřeh.
S tím problémy nemám. Před pár roky jsem byl s klukem na nějakém soustředění, kde jim dělali reflexní testy. Tak jsem si to z legrace zkusil také a mezi padesáti mladíky jsem byl nejlepší. Já, starý dědek!

To asi musíte mít životosprávu.
To mám. Jako každý správný důchodce si dávám dvacet deka diabůčku, hezky bez chleba, k tomu pár ředkviček. K obědu mívám v bistru dršťkovku s chilli omáčkou a pár stroužky česneku. Do kafíčka si dávám pět kostek cukru a je mi hej. V životě mě nebolel žaludek ani hlava. Největší výhodu ale vidím v tom, že se pořád cítím být mladým. Na závodech se pohybuji mezi třicátníky a když spolu mluvíme, připadám si jako jeden z nich. Jenom se nesmím koukat moc často do zrcadla (smích).

A co říkáte počínání svých soukmenovců? Vážných nehod při závodech neustále přibývá.
Je třeba uvědomit si zásadní věc. Za každou havárii nese vinu jezdec! Pořád se říká, že tenhle a tamten závod je nebezpečný. Houby. Každý závod je nebezpečný pro zoufalce, který jede nad svoje možnosti. Kdo si chce říkat pilot, ten prostě musí umět odhadnout situaci. Jak je možné, že se kolikrát rozseká osm aut už při pouhém tréninku! (rozčilením křičí)

Není to trochu i o zkušenostech?
Je třeba jezdit hlavou. Je jasné, že každý chce vyhrát, a já samozřejmě taky. Ale to přece ještě neznamená, že kvůli tomu klidně opřu auto o strom.

Čím to, že většina smrtelných nehod se stává při rallye?
Těžko soudit. Rallye je jediný závod, který jsem nikdy nejel. Prostě mě to neláká, já bych se na všech těch cestičkách asi ztratil. Když ale vidím, jak tam ti kluci lítají po hlavě do šikany a dřou všechno smykem, je jasné, že jim to občas ujede.

A vy sám jste nikdy neboural?
Ošklivou havárku jsem měl asi před třemi roky. Opakuji, byla to čistě moje hloupost. Spletl jsem si dvě zatáčky a už jsem letěl. Skončil jsem v potoce, moje milá Impreza byla na odpis. Ten závod jsem ale nakonec vyhrál.

Děláte si legraci?
Vyhrál, fakt. Ostatní kluci z naší třídy měli také den blbec. Někdo rovněž boural, jinému se to rozsypalo. Zůstal jsem sám, druhý den jsem ale neměl čím jet. A jak jsem tak seděl v depu, přistihl jsem se, jak civím na náš obytňáček. Byla to dvoulitrová mazda, sto padesátku udělala i s vlekem. Pravidla to umožňovala, tak jsem nasedl a jel. Nejlepší mi pochopitelně ujeli o minutu, poslední jsem ale nebyl. Za mnou skončila čtyři auta. Ten věnec mám dodnes schovaný. Pipek nic nevzdává!

Co soudíte o odebrání mistrovského označení pro právě ukončený pelhřimovský podnik? Byla trať skutečně tak špatná?
Ale vždyť je to úplná hloupost! (opět se čertí) Ví se, že za zrušením stojí úzká skupina formulových jezdců. Někdo nemá hotové auto, jinému se sem moc nechtělo. Tak si to u komisařů prostě vymohli. Přitom ten asfalt je po obroušení naprosto v pohodě. Pokud by to bylo jinak, pocítil bych to jako první. Mám ještě nižší podvozek než formule, sotva patnáct milimetrů, a nikde jsem o zem nechytil. To třeba předtím v Náměšti nad Oslavou, tam jsem „dřel“ spodkem skoro v každé zatáčce. A bylo ticho po pěšině. A víte, co mi připadá jako největší absurdita?

Povídejte.
Nechápu výrok promotéra závodu. Jak je možné, že trať je pro mistrovský pohár nebezpečná, a pro volný závod nikoliv? Co to je za logiku? Upřímně lituji pelhřimovských pořadatelů. Jak se oni starají, to jsem nezažil nikde v Evropě. Nic pro ně není problém. Dokonce se nás, jezdců, ptali, jestli nám vyhovuje podoba retardéru. Neznám bezpečnější trať než tuto. A kvůli takové pitomosti šlo všechno do kytek. Mohl to být super závod. Škoda.

Přikročme k veselejším tématům. Na trati se objevila i vaše manželka. Že vy jste ji tím svým závoděním nakazil?
Žena jezdí s naší závodnickou partou řadu let. Vaří nám, poklidí, prostě je po ruce. Asi před třemi roky jsem jí z hecu pověděl, že když už se za námi tím autem trmácí, ať si zkusí hobby závod také. Od té doby jezdí naší mazdou dámský pohár pravidelně. A takovou trofej, jakou získala loni, nemám já ani z mistrovství Evropy! (smích)

A jak dlouho budeme potkávat na závodech vás?
Ještě rok. Do té osmdesátky, pak končím.

Jak vás tak poslouchám, moc vám to nevěřím.
Já sobě také ne. Ale vážně. Neříkám, že to zabalím ze dne na den. Občas se určitě svezu, jenom už to nebude jako dosud víkend co víkend. Ale s klukama budu jezdit po závodech pořád. Bez nich bych to prostě nevydržel.

Marcel Pipek
- 78 let
- nejstarší evropský závodník
- jezdil motorkos, silniční závody, motokáry, nyní automobilový jezdec
– rekreačně jezdí i manželka Věra
– syn Marcel je vítězem athénské paralympiády v jízdě na kole

Autor: Michal Vítů

10.6.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie z policejních dopravních kontrol.
5

Smutná statistika: Řidiči před jízdou pijí i fetují

Ilustrační foto

Test u řidiče odhalil drogy. Navíc měl i zákaz řízení

Většina velkých měst dá spíše na schválený rozpočet

Vysočina – Deset ku pěti. Takový kurz je letos na radnicích ve městech s rozšířenou působností v Kraji Vysočina při rozhodování, zda se přikloní k řádně schválenému rozpočtu nebo k rozpočtovému provizoriu.

Střítež se dočká prvního obecního znaku. Hasiči svůj prapor převzali už nyní

Střítež – Svým prvním oficiálním hasičským praporem se mohou nově chlubit členové dobrovolných hasičů ze Stříteže. Prapor, se kterým v příštím roce mimo jiné oslaví i 115. výročí založení místního hasičského spolku, navíc odstartoval i plány na první oficiální znak obce Střítež.

Hřiště v Hříběcí zažije svůj comeback

Hříběcí – Na jaře čeká dětské hřiště v Hříběcí oficiální otevření. Během letošního roku totiž tamní staré hřiště dostalo zcela nový kabát.

Prodejní výstavu zakončí Vánoce na radnici

Pelhřimov – Průjezd radnice na Masarykově náměstí v Pelhřimově tradičně ožil vánoční prodejní výstavou Fokusu Vysočina. Mezi dekorativními výrobky chráněných dílen ani v letošním roce nechybí nejrůznější keramické ozdoby na stromeček, zvonečky a postavičky sněhuláků nebo andělíčků.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT