Takové vysvědčení vystavili místu svého šestidenního výměnného pobytu školáci a učitelé z německého Kirchhellenu, kteří přijeli již podeváté oplatit návštěvu svým přátelům ze ZŠ Komenského.

„Nečekal jsem, že to tady bude tak hezké a v porovnání s námi i vcelku levné. Potkali jsme spoustu milých lidí,“ řekl mladík Damian Lenhard. „Navíc se tady člověk docela dobře domluví německy či anglicky, což je příjemné,“ doplnila Rabea Leipzig.

Její spolužákyni učarovala architektura. „Je to tady trochu jiné. Kirchhellen je skoro stejně velký, ale oproti vám vypadá spíše jako vesnice. Tady je to pestřejší,“ mínila Julia Jacobi.

Zlaté české kabinety

Němečtí učitelé zvědavě pokukovali v první řadě po partnerské škole. Co zjistili oni? „V první řadě je to tu o poznání čistší. Asi to bude tím, že se u nás nepřezouváme,“ usmála se tělocvikářka Petra Bleyleuen.

Christof Recker měl jen slova obdivu pro zázemí pelhřimovských učitelů. „Když vidím všechny ty kabinety a sborovnu plnou počítačů, chce se mi plakat. To v naší škole se mačkáme všichni v jedné místnosti,“ pověděl Recker.

„Kirchhellenský učitel se pozná na ulici na první pohled. Má totiž velkou tašku, v níž si nosí své věci domů. Jinak bychom se do té sborovny neměli šanci vejít,“ zažertovala Bleyleuen. Rovněž žáci by si nechali líbit pelhřimovské učebny. „Výpočetní technika je tu přinejmenším stejná, spíše lepší. Jenže pelhřimovské děti mají tři hodiny informatiky týdně, zatímco my jen jednu,“ všiml si Damian Lenhard.

Nápady si vozí domů

Kirchhellenští kantoři nezapírají, že od svých pelhřimovských přátel občas rádi „opisují“.

Třeba při předchozích návštěvách se jim natolik zalíbily žákovské knížky, že je od září zavedli také. „A funguje to. Těch nápadů, které by se nechaly převzít, je tu ale celá řada,“ pochvalovala si Trudel Zeltinger. Samotní školáci přijali žákovské knížky již vlažněji. „Ale jo. Jde to,“ ušklíbla se Rabea Leipzig.

Najde se samozřejmě i řada věcí, které by Němci s Čechy neměnili. „Docela mě zarazila časná zavírací doba zdejších obchodů. Ve městě si po páté nemáte šanci nakoupit. Což je dost nepraktické. To u nás mají v krámcích otevřeno klidně do sedmi,“ podotkla tělocvikářka Bleyleuen.

Mají více volnosti

Děti pro změnu překvapila přísnost zdejších rodičů. „K nám se chovají skvěle, měli jsme se tu jako jako v bavlnce. Místní děti ale musí docela zařezávat. Když u nás třeba chceme něco podniknout večer nebo přespat u kamarádky, nebývá to až takový problém jako tady,“ mínila Julia Jacobi.

Náhled Němců na život v Čechách se každopádně mění. „Když sem Kirchhellenští přijeli před devíti roky poprvé, očividně nás měli za zaostalý východ. Dokonce si s sebou vezli balené potraviny, a když hned za hranicemi spatřili restauraci Mc Donald´s, nemohli tomu skoro ani uvěřit. Určité předsudky tam samozřejmě byly i z naší strany. Dnes jsme partnery, spolupracujeme. Všechno je to hlavně o vzájemném poznání. To pak padají bariéry snáze,“ připomněl hlavní účel mezinárodní spolupráce ředitel ZŠ Komenského Martin Skořepa.