Máš za sebou hned několik úspěšných soutěží. Znáš vítězný recept?
To je těžko říct. Snažím se hlavně co nejvíce hrát, ať už ve školním orchestru či s naší úplně novou kapelou. Ještě ani nemáme vymyšlený název, hrajeme ale ska a tento styl mě hrozně baví.

Vážná hudba ne?
Zahraji si ráda cokoliv. Na všem se najde něco pěkného. Třeba na soutěž, která mě nyní čeká, by se ale moderna ani nehodila.

Do tvého vystoupení ve Vysokém Mýtě zbývá jen pár dnů. Věříš si?
Žádná velká předsevzetí si nedávám. Ne, že bych nechtěla znovu uspět, ale bude tam hodně silná konkurence. Na této úrovni už rozhodují i naprosté maličkosti.

Jak se vlastně připravuje pozounista na důležité vystoupení?
Chce to co nejvíce cvičit, pokud možno denně. Zase se to ale nesmí přehánět s délkou hraní, protože pak je to docela náročné na nátisk.

Přisuzuješ nadání velkou důležitost?
Jak se to vezme. Když máte pro hraní vlohy, všechno jde trochu snadněji. Není třeba všechno až tolik dřít. Pokud ale člověk chce něco opravdu dokázat, bez píle je ztracený.

Šlo by se muzikou jednou i uživit?
Jo, to by bylo hezké. Moc tomu ale nevěřím. Takových kapel je spousta, přitom se jich prosadí hrozně málo. Po střední škole se ale určitě pokusím dostat na pražskou konzervatoř.

Bude to těžké?
Což o to, přijmout by mě snad mohli, to už dnes není tak složité. Jde ale o to se tam udržet. Na takové přemýšlení ale mám ještě tři roky čas.