Na svůj věk máš za sebou slušnou řádku úspěšných vystoupení. Říká ti něco popularita?
Je fakt, že lidi už mě docela poznávají. Dokonce už se mi párkrát stalo, že mě někdo na ulici sám od sebe pozdravil. To jsem docela koukal. Je to docela příjemné, popularitou bych to ale nenazýval. Na to mám ještě čas.

Nic proti umění, proč sis ale vybral zrovna zpěv? Spousta tvých vrstevníků sportuje, má i jiné koníčky.
U mě to bylo jasné hned od začátku. Třeba na házenou a podobné sporty jsem hrozné dřevo. Jediné, co jsem mohl dělat, byla hudba. Prozpěvoval jsem si už odmala.

Co máš raději? Klasiku, lidovky nebo něco současného?
Ve škole samozřejmě zpívám častěji hlavně lidovky. Mnohem více mě ale láká pop. Mít tak jednou vlastní kapelu, to by bylo něco.

Znamená to, že se tím chceš živit?
Bylo by to skvělé. Až vychodím humpoleckou školu, zkusím se dostat na konzervatoř. Co bude pak, to se uvidí.

Máš nějaký vysněný vzor?
Když jsem býval menší, hrozně se mi líbilo, jak zpívá Karel Gott. Teď už však poslouchám spíše anglické kapely.

Zrovna tebe bych odhadoval, že raději zpíváš česky.
Však také ano, ale je to kvůli tomu, že zatím moc neovládám cizí řeči. Ačkoliv chodím na angličtinu, s těmi slovíčky to slavné není. Když ona ta cizí řeč se frázuje lépe.

Zpátky do školy. Blíží se celostátní pěvecká soutěž. Jsi připravený?
Zkoušíme častěji. Že bych se ale vysloveně šrotil, to zase ne. Spíše to jen dolaďujeme.

Spousta lidí od tebe očekává další špičkový výkon i výsledek. Netrápí tě nervozita?
Na nějakou trému jsem nikdy netrpěl. S vystupováním před lidmi nemám problémy, baví mě to. Navíc se nejedná o moji první soutěž, na tlak okolí už jsem zvyklý. Však ono to nějak dopadne.