„K dobrovolnictví jsem se dostala jednoduše. Přemýšlela jsem, jak smysluplně využít volné chvíle. Tak jsem před třemi lety zaklepala na dveře Dobrovolnického centra v Pelhřimově,“ vyprávěla Pernikářová. Zanedlouho začala docházet do Klíčku.

Být s dětmi je fantastické

„Nejúžasnější odměnou za dobrovolnictví je pro mě dětská radost. Vždycky, když přijdu, seběhnou se ke mně a jsou nadšené, že mě vidí. Být s dětmi je naprosto fantastické,“ líčila Romana Pernikářová. Kromě Klíčku ještě ve Fokusu vyučuje křížkové vyšívání.

Významné ocenění

Romana Pernikářová za svou činnost letos dostala Křesadlo, cenu pro nejlepšího dobrovolníka Pelhřimovska. A co by držitelka Křesadla aneb ocenění pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci, poradila těm, kdo by chtěli začít s dobrovolnictvím?

„Poradit se dá těžko. Vždycky záleží na člověku, jestli to chce dělat, nebo ne,“ pokračovala Pernikářová.

Většina lidí si ale řekne, proč bych to dělal, když za to nebudu mít žádné peníze. „Nejlepší je, když si každý dobrovolnictví vyzkouší na vlastní kůži. Buď mu to přiroste k srdci a zjistí, že mu pocit, že dělá něco pro druhé, peněžitý výdělek plně vynahradí. Nebo ne a najde si něco, kde nějakou hmotnou výplatu dostane,“ uzavřela Romana Pernikářová.