Od knížek jsem se nemohla odtrhnout, říká Fučíková

Proč jste se rozhodla strávit Noc s Andersenem právě v Kamenici nad Lipou?
Kousek od Kamenice máme chalupu. Často sem jezdím a jsem ráda, že jsem s kamenickou knihovnou mohla navázat spolupráci a být tu i na Noc s Andersenem. Kamenice je taková moje srdeční záležitost.

V Kamenici jste četla také letošní poselství andersenovské noci. Jste autorkou pohlednice, kterou text doprovází. Proč padla volba zrovna na vás?
Před tři čtvrtě rokem jsem besedovala přímo v epicentru české Noci s Andersenem, v knihovně v Uherském Hradišti. Tam mě knihovnice zvané Mámy Andersenky poprosily, jestli bych nenamalovala pohlednici k letošní noci.

A vy jste souhlasila.
Ano. Ale k pohlednici byl potřeba i text. Protože jsem v té době pracovala na ilustracích knížky Renáty Štulcové, oslovila jsem ji a ona se toho úkolu ujala.

Má podle vás každoroční nocování v knihovnách poselství, které nikdo psát nemusí?
Jistě, obrovské. Děti v současné době čím dál tím méně čtou. A je skvělé, že mohou jednu noc prožít na místě, kam si chodí „jen“ půjčovat knížky. Odnesou si z toho spoustu zážitků. A to je může dobře motivovat k tomu více číst.

A pro ty, kteří čtou rádi?
Rodiče malým knihomolům většinou zakazují číst dlouho do noci. A oni pak knihy louskají s baterkou pod peřinou. A při Noci s Andersenem od nich někdo naopak chce, aby četli do pozdních nočních hodin. Což se mi zdá bezvadné.

Patřila jste také k typu, co si čte s baterkou pod peřinou?
Ano. Maminka mi chodila zhasínat a zlobila se, že jsem dlouho četla. Někdy až do půlnoci. Od knížky jsem se doslova nemohla odtrhnout, dokud jsem ji nepřelouskala do konce.

Co vás vlastně přivedlo k ilustrátorství?
Četla jsem už od tří let. A všechny děje jsem si představovala v ilustracích. Tak jsem si na papír začala ke knížkám kreslit vlastní obrázky. Vždycky jsem podvědomě cítila, že bych se knížkám chtěla nějakým způsobem věnovat.

To znamená, že nezavrhujete ani psaní?
Už se začínám cítit docela silná v kramflecích, abych napsala delší příběhy, než jenom krátká zpracování textů k obrázkovým knihám. Psaní se nedá naučit. Člověk to buď v sobě má nebo ne. Myslím, že s blížící se padesátkou na to už pomalu mám. Ale to musí později posoudit sami čtenáři.

Zůstanete stále věrná pouze tvorbě pro dětské čtenáře nebo oslovíte i dospělé?
Ještě nevím. Mám v hlavě mnoho nápadů. A ráda myslím i na starší čtenáře. Ale protože jsem výtvarník, tak i psaní vidím tak trochu výtvarně, takže se posouvám do skoro komiksové polohy. Komiks je u nás spíše na okraji literatury, což je škoda.

Chytáte se tedy oživit český komiks?
To bych moc ráda. A doufám, že nad ním zase slunko vysvitne.