To je případ nestárnoucího Josefa Freye, jehož vyprávění nenudí ani po dvou hodinách. Sešli jsme s ním v baru v Horní Cerekvi, který provozuje se svou ženou.

Jaká byla vaše první zkušenost s kolem?
Moji rodiče měli holičství-kadeřnictví, a když mi byly čtyři roky, uviděl jsem venku o zeď opřené malé kolo. Řekl jsem si, že ho vyzkouším. Sedl jsem na něj a rozjel se po silnici. Udržet rovnováhu nebyl problém, ale neuměl jsem zatočit ani zabrzdit. Skončil jsem v rákosí v nedalekém rybníku. Právě tato zkušenost ve mně zřejmě vyvolala lásku ke kolům (smích). Zajímavé je, že své první kolo jsem dostal od našich, ale pocházelo od ruských vojáků, kteří u nás po osvobození byli ubytovaní a to kolo věnovali tátovi.

Jaké byly začátky v cyklistice?
Ke sportu mě to táhlo odjakživa. Ve škole jsem dělal gymnastiku a na tom „válečném“ kole jsem jezdil po republice po čundrech. Potom jsem šel do učení do Žďáru nad Sázavou a přihlásil se do cyklistického oddílu pod vedením bývalého reprezentanta Závodu míru pana Štěpánka. Po vyučení jsem přešel do brněnského oddílu Jundrov. Odtud jsem narukoval na vojnu do Pardubic, kde jsem závodil při cyklistické Dukle. Ke konci vojny jsem dostal žloutenku, která mě z cyklistiky vyřadila. Po návratu do Horní Cerekve v sedmdesátých letech minulého století jsem s Václavem Polanským a Vladimírem Krátkým založil cyklistický oddíl v Pelhřimově.

Měli jste s tímto oddílem nějaké úspěchy?
V oddíle jsem působil jako trenér. Bylo v něm osm až deset lidí a všichni měli vynikající výsledky jak na silnici, tak v cyklokrosu. Byli mezi nimi bratři Richard a Hugo Valentovi, Josef Bína, otec současného reprezentanta v cyklokrosu Martina Bíny, nebo nynější primář pelhřimovské nemocnice Jaromír Pangrác. Největšího úspěchu dosáhl Hugo Valenta, který má duhový trikot přeborníka republiky v juniorech. Nejvíc mě těší, že oddíl s přibývajícím věkem neskončil, a jeho bývalí členové se dodnes věnují cyklistice a přenášejí to i na své potomky.

Dnes je Vysočina proslulá vaším závodem Přes tři vrchy Vysočiny. Jak to všechno začalo?
V roce 2000 jsem byl v zastupitelstvu města Horní Cerekev. Starostové v okrese Pelhřimov dostali za úkol vytvořit cyklotrasy. Byl jsem požádán starostou Jaroslavem Andrlem o náčrt cyklotrasy na Cerekvicku. Protože mám Vysočinu projetou křížem krážem, nedalo mi to ani moc uvažování a vytvořil jsem čtyřiašedesát kilometrů dlouhou trasu, která vedla přes tři nejvyšší vrcholy v okolí Horní Cerekve: Javořici, Čeřínek a Křemešník. Slavnostní otevření bylo v roce 2001. Protože na Vysočině žádný MTB maraton nebyl, zájem cyklistů mě postrčil ke snaze ho založit. Zahájení je vždy na prvního máje. Letos bude už dvanáctý ročník.

Takže každoroční sportovní setkání se stalo populárním?
Dnes už můžu říct, že tento maraton má své jméno. Jsem rád, že si uchoval tradici a podařilo se tím proslavit naše městečko i celou krásnou Vysočinu, jejíž příroda nabízí skutečnou pastvu pro oči. Nikdy by se to ale nepodařilo uskutečnit bez pomoci mé ženy i všech pořadatelů, kterých je na trase a celkově při závodě zapotřebí velké množství. Dále patří velký dík sponzorům, bez kterých by se náročný závod nedal uskutečnit.

Čemu dalšímu kromě cyklistiky se dnes ještě věnujete?
S manželkou provozujeme bar, kde jsou masáže, sauna, spinning a bar k posezení. Mojí další zálibou je již přes dva roky geocaching: podle zeměpisných souřadnic vyhledávám schránky, ukryté na zajímavých místech nejen v Česku. Nálezce se podepíše a může přiložit nějakou maličkost na znamení, že tam byl. Při tom si psychicky i fyzicky odpočinu, něco nového se naučím a poznám další krásy naší země.

Málokdo ve vašem věku je tak aktivní. O předání pomyslného žezla pořádání závodu zřejmě neuvažujete?
Chtěl jsem skončit už při desátém ročníku, ale nechal jsem se ukecat, abych vydržel do sedmdesátky, kterou mám za dva roky. Všichni se mi smějí, že když přestanu být aktivní, což neumím, tak brzy natáhnu ráf. A to se mi ještě nechce (smích). Rád bych našel nástupce ve dvou synech, kteří také závodí. Doufám, že se podaří tradici zachovat, a závod bude pokračovat.

Co znamená MTB

MTB je zkratka z anglického Mountain Bike Racing, čili jízda v přírodním terénu. Na Hornocerekvicku byly vytvořeny dvě trasy o délce 85 a 50 kilometrů. Za deset let závod projelo přes 600 dětí a 7 000 dospělých nejen z České republiky, ale i ze zahraničí.   

Zuzana Šandová