K tabuli zasedli novinář a spisovatel Jan Šmíd, ředitel obchodu pivovaru Poutník Jiří Vacek, ultramaratonec Miloš Škorpil, tajemník pelhřimovské radnice Jan Machyán, ředitel městských kulturních zařízení Martin Ecler a režisér rynáreckých ochotníků Miroslav Kumžák.

I když někteří pánové nepřišli s prázdnými žaludky, s chutí se pustili i do pěti připravených chodů. „Když nebudeme muset zdolat půlku krávy, tak snad všechno, co nám naservírují, i sníme,“ zažertoval po prvním chodu Ecler.

Odkud je to kuře?

A co se podávalo jako první? Rynárecký pikantní pivní guláš od Jiřího Mudry, po něm následovalo Sváteční voňavé vepřové od Jaroslavy Oumarové, Vepřové kotlety podle Ládíka od Ireny Černíkové, Pečené kuře se šalvějí Olgy Kubešové a menu uzavřela Vepřová panenka s ořechy a medem Dany Čápové.

Porotci ale nevěděli, kdo recept zaslal, hodnotili jen podle čísel. Pánové se své úlohy zhostili nejen s humorem, ale i svědomitě a během jídla si pečlivě dělali poznámky, uvážlivě bodovali jednotlivé pokrmy. Také se zajímali o původ masa, ze kterého se vařilo.

„Odkud pochází to kuře?“ tázal se Jan Šmíd při čtvrtém chodu šéfkuchařky Hotelu Slávie Ivany Šlechtové. „Je od místního řezníka, kterému plně důvěřuji. Bereme od něj veškeré maso,“ odpověděla šéfkuchařka Ivana Šlechtová, která jídla se svým týmem připravovala.

Porotci se vzájemně shodli na jedné věci – jídlo je nejkrásnější, když vzniká. Vzápětí pánové prozradili, že sami dokáží jídlo nejenom konzumovat, ale i uvařit.

„Já dokonce i peču, s přehledem zvládnu třeba bábovku“ pochlubil se Jiří Vacek. Mezi porotci padla i nabídka, že by si po vydatném obědě mohli jít zatrénovat s ultramaratoncem Škorpilem.

Tu ale přítomní nevyužili. Raději zvolili relaxaci u šálku kávy a sladké nesoutěžní tečky v podobě bramborových placek s povidly a mákem. Pětici finálových jídel měli včera možnost ochutnat i běžní strávníci, kteří do Slávie přišli na oběd. Pan Jiří si z menu vybral Rynárecký pikantní pivní guláš.

„Pro guláše mám velkou slabost. Už jsem jich hodně ochutnal a myslím, že poznám dobrý a špatný guláš a tenhle rozhodně patřil k těm lepším,“ pochvaloval si Jiří nad dočista vyjedeným talířem.