Událost významem přesahuje zdi tamního kláštera. Sté narozeniny by v ten den oslavil opat Bohumil Vít Tajovský, jedna z nejvýznamnějších osobností regionu druhé poloviny dvacátého století.

Kázání při dopolední mši svaté povede opat strahovského kláštera Michael Josef Pojezdný. „Má řeč se bude týkat vynikajícího člověka. Měl úžasnou povahu. Při všem, co prožil, to byl velký optimista. Jeden den mi třeba telefonoval, že je to těžké. Hned druhý den povídá, kdepak, Michaeli, je to výborné,“ pronesl Pojezdný, představený československého premonstrátského společenství.

Bohumil Vít Tajovský prožil těžký život. Želivským opatem se stal v roce 1948, příliš času na duchovní činnost ale nedostal. Hned o dva roky později zahájili agenti Státní bezpečnosti (StB) proticírkevní tažení. Tajovský byl v souvislosti s takzvaným číhošťským zázrakem neprávem zatčen a odsouzen na dvacet let těžkého žaláře za velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného státního převratu.

Pamětníci se shodují v tom, že zbraně, které se tenkrát v želivském klášteře našly, byly podvrhem StB. „Věděli jsme, že to na ně navlíkli,“ vzpomíná dnes Ludmila Urbanová.

Ve svých pamětech se o tom zmínil i samotný opat Tajovský. „Když mě zatkli, Stb zůstala po mém odjezdu v klášteře a udělali tam prohlídku, při níž k nám propašovali zbraně. Můj tehdejší šofér Josef Prokop je přitom tajně sledoval, protože si vzpomněl na má slova, abychom si dávali pozor na cizí lidi,“ stojí v Tajovského vzpomínkách.
Ve čtyřech věznicích strávil dohromady jedenáct let. Přestože měl z těžkých podmínek podlomené zdraví a agenty Stb v patách, podařilo se mu potají obnovit premonstrátskou komunitu.

Národní kulturní památky se nedožil

Závěrečná kapitola Tajovského života se začala odvíjet v roce 1993, kdy se želivská psychiatrická léčebna proměnila zpátky v klášter. Premonstráti začali s opravou zchřadlých klášterních zdí, která vyvrcholila před dvěma roky vyhlášením kláštera za národní kulturní památku.

Toho se však jeho obnovitel nedožil. Zemřel v prosinci roku 1999. Jeho bratři ze sboru vzpomínají s velkou úctou. „Na něm bylo úžasné, že on skutečně byl srovnaný s minulostí, se všemi křivdami. Necítil žádnou zášť, odmítl pátrat ve spisech, které o něm tajná bezpečnost vedla. Pokaždé, když na to přišla řeč, pravil, že všem odpustil, což na něm bylo jedinečné. Asi hlavně díky tomu byl schopen jít dopředu,“ řekl převor kláštera Jindřich Zdeněk Charouz.

Viděl hlavně dobro

O člověku velkého formátu hovoří také provizor kláštera Jaroslav Jáchym Šimek.  „Jsem šťastný, že Vít Tajovský vstoupil do mého života. Uměl řešit situace svým tichem, vnitřním klidem. A hlavně dokázal v každém vyzdvihnout jenom to dobré. Takový dar hned tak někdo nemá,“ podotkl Šimek, podle něhož si opat Tajovský nevybral nadarmo jako svého nástupce Bronislava Ignáce Kramára.

„Ten pokračuje celých třináct let přesně v jeho odkazu,“ zmínil Šimek současného opata, jenž se však sobotní oslavy kvůli zotavování se z vážných zdravotních potíží nezúčastní.

Vzpomínková mše svatá začíná v želivském kostele v půl jedenácté dopoledne. Po obědě si pak všichni poslechnou koncert pod freskami sálu České nebe.

opat Tajovský

- Bohumil Vít Tajovský se narodil  třetího března 1912 v Klanečné
- želivským opatem byl zvolen
v roce 1948
- zanedlouho byl neprávem odsouzen za velezradu na dvacet let, odseděl si jedenáct
- poté pracoval jako dělník a topič
- v roce 1993 se vrátil s bratřími do Želiva, kde obnovil klášter
- zemřel 11. prosince 1999