Unikátní plovoucí hotel skončil v Severní Koreji. Teď legendu zřejmě zbourají

Měl to být luxusní hotel pro milovníky potápění, jenže ti o něj neměli příliš zájem. Pak se z něj stalo místo setkání lidí, které rozdělila diktatura, jenže tuto "kariéru" ukončila krutá smrt nevinné ženy. Pokud i poté ještě fungoval, mezi jeho zdmi už se pohybovali jen vyvolení členové jedné politické strany. Teď nese přívlastek "zchátralý" a nejspíš půjde k zemi. Příběh světově unikátního plovoucího hotelu by vydal na román.

Cesta netradičního ubytovacího zařízení začala myšlenkou zprostředkovat nadšencům dlouhodobější pobyt u Velkého bariérového útesu lemujícího pobřeží Austrálie. Patřila podnikateli a nadšenému potápěči Dougovi Tarcovi. Všiml si totiž, že množství lidí míří objevovat jedinečný přírodní úkaz, jde ale pouze o krátkodobé výlety. „Tak si řekl, počkejme, co kdybychom dali lidem možnost zůstat u útesu i přes noc,“ říká pro CNN Robert de Jong z Townsville Maritime Museum.

Kouzelný příběh z letiště: Uvěznila je bouře, našli díky tomu životní lásku

Tarca okamžitě začal přemýšlet, jak nápad uskutečnit. Nejdříve bylo v plánu trvalé ukotvení již nepoužívaných lodí. Jenže pak si vypočítal, že mnohem lepší bude, pokud si nechá na míru vystavět jiné ubytovací zařízení. Plovoucí hotel. „Stavba stála přes sto milionů dolarů,“ připomíná CNN.

Nad útesem, tak, aby jej nijak nepoškodil, se hotel Four Seasons Barrier Reef Resort začal vznášet v roce 1988. „Šlo o pětihvězdičkový podnik, který nebyl levný. Nabízel 176 pokojů, noční klub, dvě restaurace, výzkumnou laboratoř, dokonce i tenisový kurt, i když většina míčků z něho musela končit ve vodě,“ zmiňuje Jong.

Na to, že se psal konec osmdesátých let, se provozovatel nového turistického cíle navíc choval velmi ohleduplně k okolní přírodě. „Z hotelu nevytékaly do moře odpadní vody, místo toho byla voda opětovně čištěna. Veškerý vyprodukovaný odpad se odvážel na pevninu," nastiňuje CNN.

Odtažen do Vietnamu

Mohlo se zdát, že hotel má vše, co mu může zajistit obří úspěch. „Novinka zpočátku vyvolala obrovský rozruch. Pro potápěče bylo podobné zařízení splněným snem. Ale užívali si ho i ti, kteří pod vodu nemířili - vychutnávali si neuvěřitelný výhled, a to díky speciální ponorce zvané The Yellow Submarine,“ popisuje CNN.

Jenže počáteční boom zájmu velmi rychle opadl. Z několika důvodů. Na hotel se totiž dalo dostat pouze dvouhodinovou jízdou katamaranem, nebo sice rychlejší, ale zato o hodně dražší helikoptérou. To by samo o sobě nebylo tak špatné, jenže doprava se ukázala být problematičtější, než se myslelo. „Pokud bylo špatné počasí, helikoptéra nemohla létat a katamaran nemohl vyplout. Když pak hosté chtěli na pevnině stihnout za této situace letadlo, způsobilo to množství nepříjemností,“ vysvětluje de Jong.

A doprava nebyla jediným kamenem úrazu. Plovoucí hotel se ze své podstaty na hladině houpal, a když bylo moře rozbouřenější, zaměstnanci už dobře věděli, že je čeká péče o množství hostů s mořskou nemocí. „Týden před otevřením navíc nedaleký cyklon poničil sladkovodní bazén v hotelu. Nedaleko hotelu byla rovněž poměrně záhy nalezena nevybuchlá munice z druhé světové války, což hosty poněkud zneklidnilo. A pravdou je i to, že kromě potápění a kochání se pohledem na útes v zařízení nebylo moc co dělat," vypočítává CNN.

Nejvíce za patnáct let. Mýcení amazonského pralesa v Brazílii výrazně vzrostlo

Hotel nad Velkým bariérovým útesem nakonec nefungoval ani rok. A ani jednou nebyl plně obsazen. Nakonec z prvního "působiště" jednoduše zmizel - byl po oceánu odtažen do Vietnamu. „Vše se odehrálo v tichosti. Hotel byl prodán společnosti se sídlem v Ho Či Minově městě ve Vietnamu,“ uvádí de Jong.

V nové zemi byl v roce 1989 hotel ukotven ke dnu řeky Saigon. Zdálo se, že zařízení chytilo druhý dech. „Ve Vietnamu se nově přejmenovaný Hotel Saigon stal opravdu úspěšným. Myslím, že šlo o to, že už nebyl uprostřed ničeho, ale na řece, na nábřeží. Stále plaval, ale byl spojený s pevninou,“ vysvětluje de Jong.

Ke šťastnému konci ale nakonec nedošlo. Provozovatelům došly peníze, a tak hotel opět prodali. Proto se plovoucí obr vypravil na další cestu - do země, ze které utíkají i její vlastní obyvatelé.

Zastřelená žena

Po vietnamském neúspěchu skončil plovoucí hotel na hladině na severovýchodě Severní Koreje, v oblasti Mount Kumgang, nedaleko hranice s Jižní Koreou. Psal se rok 2000, a zpočátku se překvapivě zdálo, že bude vše fungovat. V dané době se totiž dvě znepřátelené země snažily komunikovat, a v hotelu se potkávaly rozdělené rodiny. Hotel tehdy provozovala jihokorejská společnost.

I v případě třetího "kotviště" unikátního ubytovacího zařízení ale nastal zlom. V roce 2008 se totiž odehrála tragédie. Severokorejský voják zastřelil Jihokorejku, která se zatoulala z hotelu do demilitarizované zóny mezi zeměmi. Jihokorejský majitel hotelu následně zařízení uzavřel.

Jelen hledal v Michiganu spasení v kostele. Začala totiž lovecká sezona

Pokud hotel po této události ještě někdy fungoval, pak už mezi jeho zdmi pobývali pravděpodobně pouze členové severokorejské vládnoucí strany. Léta, kdy nebyl udržován, se na něm začala výrazně podepisovat a definitivní ortel nad ním byl vyřčen před dvěma lety. „V roce 2019 oblast navštívil severokorejský vůdce Kim Čong-un, označil tamní zařízení včetně plovoucího hotelu za zchátralá a nařídil demolici,“ zmiňuje CNN.

Hotel zatím stále stojí, jelikož veškeré plány přerušila pandemie koronaviru. Přesný termín jeho zničení tak není známý, může se ale odehrát prakticky kdykoliv.