V roce 1976 se Terry Fox coby osmnáctiletý teenager s čerstvým řidičákem v kapse dostal do střetu svého auta s náklaďákem. Těžký vůz jeho auto úplně zdemoloval, ale mladík vyšel z nebezpečné kolize bez zranění. Jediné, na co si stěžoval, bylo bolavé koleno. Myslel si, že do něj dostal náraz, ale rozhodl se bolest ignorovat - ve škole byl nadšeným hráčem basketbalu a právě vrcholila basketbalová sezóna. Nechtěl riskovat, že o ni kvůli zranění přijde.

Bolest v koleně ale nezmizela a v prosinci se přihlásila znovu. Fox sice dohrál všechny zápasy sezóny, ale problémy s kolenem se stupňovaly. Přesto pořád přesvědčoval sám sebe, že to nic není. Teprve čtyři měsíce po nehodě, v březnu 1977, se konečně rozhodl navštívit lékaře. V nemocnici mu diagnostikovali osteosarkom, tedy nádorové onemocnění kostí. Nebyla to nehoda, co vyvolávalo nepřetržitou a sílící bolest v koleni - byla to rychle postupující rakovina.

Lékaři si rychle uvědomili, že mají-li mladíkovi zachránit život, je jediným řešením amputace zasažené nohy a následná chemoterapie, která by zničila případné další rakovinné buňky číhající v jeho těle.

Dne 9. března 1977, pět dnů poté, co stanovili diagnózu, amputovali lékaři Terrymu Foxovi pravou nohu patnáct centimetrů nad kolenem. Prakticky to znamenalo, že téměř celá noha od kyčle dolů byla pryč. Zdálo se, že se sportovní kariérou je konec.

Maraton místo basketbalu

Dozvědět se, že máte rakovinu, je vždy událost alespoň ze začátku značně stresující. Tím spíše to musel být šok pro sportovně založeného osmnáctiletého mladíka. Těžko se dá odhadovat, co se v těch prvních dnech Terrymu honilo hlavou. Jedno je však třeba mu přiznat - navenek (a zřejmě i vnitřně) se se vzniklou situací vypořádal neobyčejně rázně a zrale.

Především nezatrpkl, což je v podobných chvílích hodně důležité. Přestal uvažovat o tom, co by bylo, kdyby ho nádorové onemocnění nepotkalo, a upnul se k životu, jaký měl. "Už několik týdnů po amputaci nohy hrál se svým otcem golf a pohyboval se na protéze," uvedl o něm web Darious Foroux.

Rakovina ale amputací nohy nezmizela. Mladíka čekalo po amputaci krušného bezmála půldruhého roku vyplněného chemoterapiemi. Hůře než zákroky samotné ale snášel to, co v nemocnici viděl - utrpení dalších pacientů, kteří umírali na rakovinu. Na citlivého mladého muže to mělo značný dopad. Začalo mu vadit, jak málo peněz jde na lékařský výzkum nádorových onemocnění a na personální obsazení nemocnic, a znepokojovalo ho, že se tím nikdo hlouběji nezabývá.

A vzpomněl si ještě na jednu věc. Večer před operací, která ho připravila o nohu, dostal coby určitou motivaci do dalšího života k přečtení článek o Dickovi Traumovi, prvním běžci s amputovanou nohou, jemuž se podařilo uběhnout newyorský maraton.

Traumův příběh teď Foxe inspiroval. Rozhodl se každodenní sérií maratónů přeběhnout celou Kanadu, aby tak zvýšil obecné povědomí o rakovině. Celý projekt nazval "Maratonem naděje" (Marathon of Hope). Jeho prvotním záměrem bylo získat na léčbu rakoviny milion dolarů. Později své ambice zvýšil na deset milionů a nakonec si řekl, že by nebylo špatné, kdyby každý z tehdejších 24 milionů obyvatel Kanady přispěl alespoň dolarem.

Vyběhl za nezájmu veřejnosti

Následoval tvrdý čtrnáctiměsíční trénink, během něhož uběhl až pět tisíc kilometrů. Se svým záměrem se zprvu svěřil jen kamarádovi Douglasi Alwardovi, později ho ale musel oznámit i doma. Jeho mámu to rozčílilo, rovnou řekla, že něco takového nepřipadá v úvahu. Fox ji ale dokázal přesvědčit.

"Řekl mi: myslel jsem, že ty budeš první, kdo mi bude věřit. Tak to jsem tedy nebyla. Ale byla jsem nakonec první, kdo ho nechal, ať to udělá," řekla Terryho matka v roce 2005 časopisu Maclean's Magazine u příležitosti 25. výročí Foxova běhu.

Když ale Fox konečně stanul 12. dubna 1980 na pomyslném startu cesty na východním pobřeží v St. John’s v Newfoundlandu, na žádnou slávu to nevypadalo. Média ani lidi jeho záměr nijak zvlášť nezajímal a Terry vyrazil osaměle, podporovaný jen věrným Alwardem, který ho doprovázel v autu s proviantem.

Za první den dokázal Terry Fox uběhnout 46 kilometrů. Doufal, že zdolá maratonovou trasu den co den, ale jeho záměry se brzy začaly zčásti hatit. S protézou spíš kulhal než běžel, nepřálo mu počasí a ze začátku ho ohrožovali i agresivní řidiči, kteří měli pocit, že je zdržuje, a několikrát se ho pokusili najížděním vytlačit ze silnice.

Fox se ale nevzdal a jeho běh si opravdu začal získávat pozornost veřejnosti i tisku (právě tím trochu připomínal běh Forresta Gumpa). Dne 11. července ho už vítalo v Torontu na náměstí Nathana Phillipse deset tisíc lidí. Mnozí z nich se také alespoň na chvíli přidali k jeho běhu, včetně tehdejší hvězdy Národní hokejové ligy Darryla Sittlera. 

Se zájmem o hendikepovaného atleta s nezdolnou vůlí rostl i zájem o jím propagovanou charitativní sbírku na podporu léčby rakoviny. Společnost Cancer Society později odhadla, že jen za ten den 11. července dosáhly dary od lidí sta tisíc dolarů. Foxův příběh přerostl hranice Kanady a o houževnatého mladíka se postupně začal zajímat celý svět.

Naděje umírá poslední

Skutečné příběhy však nemívají vždy šťastné konce. Ani Terry Fox svou cestu napříč Kanadou nedokončil. Dokázal v ní pokračovat po dobu 143 dní, rval se s bolestí i s častým deštěm a větrem, a uběhl celkem 5372 kilometrů. Dne 1. září 1980 ho ale zastavila nesnesitelná bolest v hrudním koši. Rakovina metastázovala do plic. Kousek od Thunder Bay v Ontariu musel svůj běh přerušit (dnes je toto místo jedním z mnoha, které v Kanadě zdobí Terryho socha). 

O deset měsíců později podlehl Terry Fox komplikacím spojeným se zápalem plic a třicet dní před svými 23. narozeninami zemřel. Běh jeho nemocným plicím popravdě neposloužil, spíš mu způsobil další bolesti.

Ve chvíli, kdy musel přerušit závod, vynesla jeho charitativní sbírka zhruba 1,7 milionu dolarů. Mladíkův nový zápas o holý život však vyvolal obrovskou pozornost veřejnosti. Týden poté, co Fox přerušil běh, odvysílala televizní společnost CTV celonárodní výzvu k podpoře jak Foxe, tak i Cancer Society. Výzvu spojila s pětihodinovým kulturním eventem za účasti kanadských i mezinárodních celebrit. Tato akce vynesla 10,5 milionu dolarů. Štědré dary se pak hrnuly celou zimu a do dubna 1981 se podařilo získat více než 23 milionů dolarů na podporu léčby rakoviny. Splnil se tak i ten nejambicióznější mladíkův cíl.

Díky Foxově iniciativě vznikl v Kanadě nový výzkumný ústav. Štědré podpory se dostalo i ontarijské nadaci pro výzkum rakoviny Ontario Cancer Treatment and Research Foundation. 

"Zjistil jsem, že dělat věci, které jsou obtížné, přináší uspokojení. Byl to neuvěřitelný pocit. Bolest tam byla, ale na bolesti nezáleželo," řekl v jednom z rozhovorů Terry Fox.