K čemu před 210 lety na severoamerickém kontinentu vlastně došlo? Evropou v té době zmítala válka většiny evropských zemí včetně ostrovní Británie proti napoleonské Francii. Británie byla současně také ve válce se Spojenými státy americkými, jenže ne všechny federální státy braly tuto válku za svou. Konkrétně ty na východě, zvláště pak Nová Anglie, jí vůbec nefandily, protože bohatly z čilého obchodu právě s Británií, kterou zásobovaly při jejím tažení proti Napoleonovi.

Severozápad Spojených států to ale viděl jinak, a s protibritskými náladami tam rostl odpor i vůči původnímu indiánskému obyvatelstvu. „Převládal pocit, že mezi domorodci působí aktivně britští agenti a že právě oni vyvolávají nedůvěru k Američanům. Válka sloužila Západu jako záminka pro rozšíření hranic, zatímco postoj domorodých obyvatel k USA utvářely z velké části americká pozemková politika a hlad,“ napsal Keith Raynor na webu War of 1812 (Válka roku 1812).

Jedním z největších spekulantů s pozemky na severozápadě se stal William Henry Harrison, jenž na nich vydělal jmění. Mimo jiné se mu podařilo získat od domorodců přes tři miliony akrů podél dolního toku řeky Wabash. Indiánský vztah k půdě byl jiný, věřili, že ji nikdo vlastnit nemůže, že patří všem.

Generál Tecumseh

Domorodce vyznačující se nedůvěrou k Američanům nakonec sjednotili náčelník kmene Šavanů Tecumseh a jeho bratr Tenskwatawa, považovaný mezi Indiány za proroka. Pro pomoc proti americké armádě se obrátili k Britům. V červnu 1812 vypukla mezi oběma stranami otevřená válka.

První bojová střetnutí skončila pro Američany katastrofou. Ztratili pevnost Michilimackinac, ovládající kožešinové obchodní trasy přes Velká jezera, pevnost Dearborn na území dnešního Chicaga i pevnost Detroit (po jejím dobytí získal Tecumseh hodnost generála britské armády).

Masakr ve Whitmanově misii začal smrtícím útokem na misionáře Marcuse Whitmana. Důsledkem masakru byla kajuská válka mezi kmenem Kajusů a bílými osadníky, která zuřila na severozápadě Spojených států sedm let
Masakr v misii zahájil kajuskou válku. Obětí byla i dcera legendárního stopaře

Povzbuzeni těmito úspěchy, začali Indiáni v září 1812 obléhat také další americké pohraniční posty. Jedním z nich byla pevnost Wayne, kterou až po 10 dnech vysvobodil s armádou 2200 mužů generál Harrison. Což nebyl nikdo jiný než výše uvedený obchodník s pozemky.

Aby odstrašil domorodce od dalších útoků, nařídil Harrison represálie proti místním kmenům, přičemž nerozlišoval mezi kmeny přátelskými a nepřátelskými. Všem nechal zničit úrodu a spálit potravinové zásoby určené pro nadcházející zimu. Dosáhl tak pochopitelně pravého opaku, než zamýšlel. I doposud neutrální kmeny se přimkly k Tecumsehovi, protože viděly, že náklonnost k Američanům jim nepomůže.

Trestné výpravy

Koncem září 1812 se vydalo potlačit indiánskou vzpouru 2000 dobrovolníků z Kentucky pod velením generálmajora Samuela Hopkinse. Tažení však bylo neúspěšné. Výprava ani po dvou týdnech nenašla žádného Indiána, ztratila se v prérii a docházely jí zásoby.

V této situaci zapálili ukrytí indiánští zvědové v její blízkosti prérijní trávu, což donutilo Američany ustoupit.

Hlídka americké námořní pěchoty pátrá v evergladeských bažinách po ukrytých Seminolech během druhé seminolské války
Za pomoc otrokům draze zaplatili. Útok na Seminoly zažehl krvavé války s Indiány

Harrison ale stále trval na tom, že Indiáni musí být exemplárně potrestáni, a splněním tohoto úkolu pověřil podplukovníka J. B. Campbella. Dne 24. listopadu 1812 se Campbell vydal v čele 600 jezdců ze středního Ohia na tajnou výpravu, jejímž cílem bylo zničit všechny indiánské vesnice na řece Mississenawa.

Výjev z války roku 1812. Náčelník Tecumseh chrání zajatce před jiným indiánem na koni, další indián se chystá skalpovat mrtvolu. K této události prý došlo po obléhání pevnosti Meigs v OhiuVýjev z války roku 1812. Náčelník Tecumseh chrání zajatce před jiným indiánem na koni, další indián se chystá skalpovat mrtvolu. K této události prý došlo po obléhání pevnosti Meigs v OhiuZdroj: Wikimedia Commons, John Emmin, volné dílo

Bylo 16. prosince, když zvědové výpravy Campbellovi ohlásili, že několik mílí před nimi se na břehu řeky nachází domorodá vesnice kmene Lenapů (jinak též Delawarů) pod vedením náčelníka Stříbrné paty.

Útok na vesnici

Následujícího dne za svítání se vojáci dostali na dostřel od vesnice. Jezdci se rozvinuli do bojové linie, načež s divokým halasem vtrhli v trysku mezi indiánská obydlí, tedy dřevěné sruby a vigvamy.

„Naše bitevní linie se prodloužila na více než půl míle a naše eskadra byla zcela vpravo. Minuli jsme vesnici a odřízli jsme ji od řeky. Regiment, který byl vlevo, zatím udeřil na vesnici a dobyl ji dřív, než jsme stačili zatočit doleva a dostat se tam. Vojáci obsadili vesnici, zabili osm Indiánů a jednoho černocha a zajali 42 domorodců,“ vylíčil tuto krátkou bitvu voják William Northcutt, který se stal jakýmsi soukromým kronikářem celého tažení.

Ztracená kolonie na rytině Williama Jamese Lintona podle obrazu Williama Ludwella Shepparda. Motiv znázorňuje návrat guvernéra Johna Whitea do kolonie Roanoke v roce 1590, kdy však namísto osadníků našel už jen opuštěnou osadu
Jako by se vypařila. Před 435 lety záhadně zmizela kolonie osadníků na Roanoke

Následovala zuřivá vojenská pomsta. Celá vesnice byla vypálena až na jeden z největších srubů, do nějž byli zavřeni zajatci. Campbell nařídil také vybít všechen dobytek.

Pohled do interiéru původních chýší indiánů kmene Lenni Lenapů v Patersonově muzeu v Patersonu v New JerseyPohled do interiéru původních chýší indiánů kmene Lenni Lenapů v Patersonově muzeu v Patersonu v New JerseyZdroj: Wikimedia Commons, Tomwsulcer, volné dílo

Po jeho likvidaci pokračovali kavaleristé v pochodu podél řeky a vypálili ještě dvě další vesnice, ale tentokrát už bez lidských obětí, protože Indiáni o nich věděli, spustili poplach a vyklidili své tábory předtím, než tam vojáci dorazili. Za oběť vojenskému řádění padl opět jen dobytek a také úroda kukuřice, kterou Campbell nechal spálit.

Přepad u Mississinevy

Po této krátké jednodenní trestné výpravě se kavalerie stáhla opět do první vesnice, kde se hodlala připravit k návratu.

Těsně před svítáním 18. prosince však asi 300 Delawarů a příslušníků kmene Miami zahájilo zoufalý protiútok. V hodinové přestřelce, později označované jako bitva u Mississinevy (tento název se někdy používá i pro celé tažení), padlo asi 15 indiánských válečníků a 12 federálních vojáků. Kavaleristé měli 48 zraněných, přesný počet zraněných Indiánů se nikdy nepodařilo zjistit, protože si je ustupující bojovníci vzali s sebou.

Siouxští bojovníci
Děsivý masakr u Sand Creeku: Indiánům zabili ženy i děti, pomstili se krvavě

Campbellovy oddíly pak čekala strastiplná sedmidenní cesta zpátky do civilizace, konkrétně do města Greenville. Výprava s sebou vedla i zajatce, zejména indiánské ženy a děti, a měla-li je dovést živé, musela je posadit na koně.

Kavaleristé se tak museli sedm dní brodit po kolena sněhem, v důsledku čehož 300 z nich utrpělo omrzliny. Přesto šlo o nejúspěšnější vojenskou akci podzimu 1812, protože výprava zničila všechny tábory v oblasti řeky Mississinewa a uvolnila tak armádě cestu ke znovudobytí pevnosti Detroit.

Bitva u Mississinevy znamenala také začátek krvavého rok trvajícího boje Tecumsehovy indiánské unie proti americké armádě, jež skončila až v říjnu 1813 bitvou na kanadské Temži, v níž Tecumseh padl. Po jeho smrti se zbytky indiánské koalice rozpadly.