Politika je dnes spíš casting v plavkách, říká Hana Kordová Marvanová

Veřejnost teď nejvíc řeší červnovou valorizaci penzí. Vy jste se v Senátu při hlasování o novele, která ji snižuje, hlasování zdržela. Proč?
Senát vnímám jako pojistku ústavnosti. Zejména v průběhu jednání ústavně-právního výboru pan senátor Canov předložil velmi detailní argumenty, podle nichž tam může být problém jak z hlediska procesu přijetí ve stavu legislativní nouze, tak zejména retroaktivity. Nemohla jsem odhlédnout od své odbornosti, právem se zabývám celý svůj profesní život. Proto jsem se zdržela, byť jinak jsem přesvědčená, že důchodová reforma se řešit musí, neboť současný stav je neudržitelný. Kdybychom ji neudělali, lidé by v budoucnu neměli šanci na důstojné důchody.

Dokážete odhadnout, jak se ke stížnosti opozice postaví Ústavní soud?
To si netroufám. Chci ale připravit návrh, aby se v podobných situacích zákonodárci nebo prezident mohli obrátit na Ústavní soud s žádostí o předběžné stanovisko.

Jako na Slovensku?
Třeba, ale i v jiných zemích. Tím bychom si ušetřili debatu o protiústavnosti dřív, než zákon vyjde ve sbírce.

Architekt Josef Pleskot: Myslím, že Petr Pavel vidí Pražský hrad podobně jako já

Vláda bude muset dělat i jiné nepopulární kroky, sahat třeba do podpory stavebního spoření, slevy na manželky, školkovného. Ustojí to česká společnost?
Věřím, že to ustojíme. Debata musí proběhnout na základě odborných argumentů. Nelze to dělat metodou prostých škrtů, musí jíto systémové řešení. A nesmí se zapomenout na výdajovou stránku, za nesmírně důležité považuji, aby stát začal razantně šetřit na sobě, na provozních výdajích, úřednících, agendách.

„Musíme ten humus zlikvidovat. Jsme schopni zničit ho v řádných volbách. Až je vyhrajeme, tak všechno změníme,“ řekl na sobotní demonstraci předseda Nezávislých odborů Bohumír Dufek, který je stálým účastníkem tripartity. Radikalizují se i lidé, kteří doteď byli vlastně součástí mainstreamu, byť na straně odborů?
To je patrné nejen u nás. Jediný recept vidím v tom, že se vláda musí vážně zabývat důvody protestů. A nesmí se nechat odradit tím, že se někteří protestující vyjadřují třeba jako pan Dufek. Obavy obyvatelstva mají reálný základ, byť je většinou nedeklarují tímto radikálním způsobem. Žijí ale třeba v okrajových regionech, ocitli se v dluhových pastech, neřešitelné exekuci. O tom musejí politici mluvit a předkládat řešení. Například já se hodně věnuji exekucím a v Praze jsem pomáhala akci Milostivé léto. Zrušení dětských exekucí jsme zavedli dřív, než to uložil zákon. To jsou kroky, jimiž se dá napětí ve společnosti mírnit. Vláda se musí umět lidí zastat. Vnímám, že tak by chtěl fungovat i prezident Petr Pavel.

V mediálním prostoru se nejvíc probírají protivládní projevy děkana Národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíka, jehož odvolání žádá i rektor Dvořák. Jenže na té demonstraci byla i exsenátorka a lékařka Alena Dernerová, scenárista Igor Chaun, choreograf Petr Zuska. Mohou jejich jména zneužít populisté, kteří si na tom chtějí postavit politickou kariéru?
Právě proto je nutné s lidmi o jejich obavách, ať už se týkají čehokoliv, mluvit, neházet je do jednoho pytle. S těmi, jež jste jmenovala, jsem připravená o důvodech jejich vystupování na akcích, které pořádá pan Rajchl, hovořit. Dívala jsem se na profil pana Rajchla, který je advokát, a musím říct, že jeho údajným soucitným pohnutkám nevěřím. Byly publikovány informace, jež se týkají jeho byznysu. Pracoval třeba pro firmu, která se zabývá hazardem. Já proti němu bojuji. Jako advokátka jsem zastupovala klienty, kteří nedostali od státu patřičně rychle a v odpovídající výši odškodnění, když se stali oběťmi trestných činů. Zabývala jsem se záležitostmi horníků v OKD. Ale myslím, že lidé jako pan Rajchl jen zneužívají obavy lidí z bídy, než že by jim skutečně záleželo na jejich osudu.

Hana Marvanová při fotografování pro Deník 15. března v Praze.Zdroj: Deník/Martin Divíšek

Nekomplikuje vám postoj celoživotní občanské aktivistky roli političky, neboť si jdete za svým hlava nehlava, bez ohledu na pohled strany, za niž jste kandidovala?
Nemyslím, že hlava nehlava. Tím, že jsem si šla za svým, jsem celé řadě lidí pomohla. Třeba poslední dva roky jsem se zabývala tím, aby lidem byly převedeny v družstvech byty, které si už jednou zaplatili, a nemuseli je platit znovu. Pro mě je poslanec, senátor nebo zastupitel primárně zástupcem občanů. Tak vnímám mandát od voličů. Bez střetů žádnou bitvu nevybojujete. Teď všichni vzpomínají na Václava Havla nebo Masaryka, a ti vedli nejeden boj. Právě tam se ukáže, zda člověku o něco jde, nebo jestli jen tak vypouští nějaké věty. Vnímám advokacii podobně jako politiku, tedy úsilí o to, aby skrze právo vítězila spravedlnost, aby neplatilo, že když se kácí les, musejí létat třísky. Jde o osud každého jednotlivého člověka.

Někteří politici, ale i novináři vás označují za kverulantku. Někdo by mohl říct, že jste rozložila ODS, pak Čtyřkoalici, způsobila krizi Špidlovy vlády, pohádala se s ministryní Helenou Válkovou a loni zablokovala volbu primátora Bohuslava Svobody, který na vaši adresu uvedl: „Někteří zastupitelé upřednostňují osobní propagaci před dobrem Pražanů.“ Jak se s tím srovnáváte?
Když začnu tím posledním, tak pro mě bylo zásadní dodržet sliby, které jsme dali Pražanům ve volbách. Spolu chtělo uzavřít opoziční smlouvu s ANO a proti tomu protestovalo obrovské množství lidí. Kvůli tomu nás nevolili, brali by to jako zradu. Někteří politici ztrácejí důvěryhodnost právě tím, že naslibují spoustu věcí, které pak nedodržují. Pro mě je volební slib základní věc, smlouva s voličem. Jestli se chtělo uskupení Spolu tomuto závazku zpronevěřit a já jsem byla vyzývána, abych ho dodržela, pak jsem dala přednost voličům. Před více než dvaceti lety jsem vystupovala proti opoziční smlouvě mezi ČSSD a ODS, protože devastovala politickou kulturu. Když se spojí opozice s koalicí, likviduje se možnost kontroly moci. Těžko jsem mohla její obdobu nyní podpořit. Moje postoje jsou konzistentní. Nechci obětovat hodnoty politickému kšeftaření. A s Helenou Válkovou jsem se nepohádala. Z ministerstva spravedlnosti jsem odešla proto, že jsem neměla politickou podporu pro změny v exekucích. Pan Faltýnek (tehdejší předseda poslaneckého klubu ANO – pozn. red.) se nechal slyšet, že mám na toto téma zapomenout. Tak jsem složila funkci.

S Patrikem Nacherem jste v minulosti prosazovala mnoho užitečných věcí, nebyla by tedy pro Pražany lepší koaliční smlouva Spolu s ANO než ten současný pytel blech?
Ta vůbec nebyla na stole. Kdyby byla, měla bych s tím s ohledem na politiku Andreje Babiše taky problém, ale šlo by o normální jednání, ne o opoziční smlouvu. Ovšem šlo by o většinu jednoho hlasu proti možným spojencům, k nimž jsme měli z hlediska volebního programu blíž. Aby se v Praze prosadily klíčové stavby a další záměry, musíte mít větší podporu.

Nový nejvyšší státní tajemník Fryč: Úředníci si zaslouží větší respekt a uznání

A vidíte, nakonec váš postoj trojblok Spolu neocenil a váš podpis pod koaliční smlouvou chybí. Nemrzí vás to?
Počítala jsem s tím, že budu součástí koalice, a připadá mi absurdní, že o tuto podporu nestáli. Myslím, že z jejich strany je to nějaký vrtoch, protože zvolili řešení, které jsem celou dobu předkládala. Kdyby byli ochotni ke kompromisům, mohla být magistrátní koalice na vládním půdorysu hned po komunálních volbách. Jsem přesvědčená, že tam převládlo mužské ego. Slyšela jsem od nich, že když to nejde silou, musí se do toho jít ještě větší silou. Já mám opačný přístup. Nakonec došlo ke kompromisu, který jsem navrhovala, za což jsem ráda. Ale lidé neradi přiznávají, že jsem měla pravdu, to je ta pánská ješitnost.

Nebo ta vaše?
Chtěla bych připomenout, že ve všech volbách jsem vždy dostala od voličů velkou podporu, i v těch posledních komunálních (získala nejvíc preferenčních hlasů, takže voliči ji posunuli z 16. místa na první, a přeskočila i lídra Bohuslava Svobodu – pozn. red.) a senátních (ve druhém kole zvítězila v Praze 11 s 68 procenty hlasů). Myslím, že lidé spíš podporují můj úhel pohledu než ten, který zastávají moji kritici. Při hodnocení politiků by mělo být rozhodující, jak to vnímají voliči. Ti je platí z daní. Pro mě je jejich názor rozhodující.

Vždy jste dávala najevo, že nejste na politice závislá. Je důležité mít svou profesi, k níž se můžete kdykoliv vrátit?
Byla jsem v parlamentu v letech 1990 až 1998 a dál jsem nekandidovala ne kvůli tomu, že bych byla znechucená politickým vývojem, ale proto, že podle mě politik musí něco umět. Vystudovala jsem práva a chtěla jsem být advokátkou, kterou jsem od roku 2000. Když sedíte osm let v parlamentu, odbornost ztratíte. Podle mě poslanec nemůže kvalitně posuzovat zákony, když neví, jak funguje soukromá sféra. Kdybych seděla ve sněmovně třicet let, nemám ani tušení, jaké problémy lidem způsobují špatné zákony. Nechtěla jsem se uzavřít do věže ze slonovinové kosti a být odtržená od problémů obyčejných lidí.

Ale v roce 2002 jste byla opět zvolena do sněmovny. A poté složila mandát.
To ale bylo proto, že jsem šla na mateřskou.

Ne na protest proti Špidlově povodňovému balíčku?
Rozhodně ne. Neodhlasovala jsem zákon, který by zvyšoval daně, ale dál jsem byla poslankyní, a když se mi narodil syn, chtěla jsem se mu věnovat. To je pro mě důležitá sféra, žena není jen političkou, ale i matkou. Ani jednou jsem neskládala mandát na protest.

Petr Pavel může být hlasem střední Evropy, říká politolog Jacques Rupnik

Kritizujete i chybějící politickou odbornost. Vzpomínala jste na debaty s Václavem Klausem, které tuto vysokou hodnotu měly. Proč ji teď postrádají?Ve světě mimo politiku potkávám obrovské množství schopných lidí. U soudů třeba pozoruji velké zvýšení odborné úrovně. V politice to nevidím. V devadesátých letech do ní přicházelo hodně lidí na základě své úspěšné profesionální dráhy. Teď je tu model kariérního politika, který nedělá nic jiného. To je podle mě velká chyba, volení představitelé by měli mít své profese, protože jinak nejsou schopni vnímat potřeby lidí. Ani nežijí běžné životy, nevědí, co to je platit daně, vyplňovat kontrolní hlášení k DPH. Za celoživotní poslance všechny odvody provádí stát, je to jakýsi polštářek. Vypadá to pohodlně, ale takový člověk ztrácí kontakt s realitou a nedovede si představit, jaké problémy řeší živnostníci, rodiny s dětmi, matky samo-živitelky. Tuto znalost je třeba si udržovat, a to nejde jinak, než že žijete normální život a vykonáváte normální profesi.

Proto říkáte, že dnes je politika spíš casting v plavkách?
Tím mám na mysli pravidla při sestavování kandidátních listin. Nominace velmi často závisí na dojmu, kdy se politik předvede na molu jako modelka, ale hledisko odbornosti je v tomto případě až druhotné. Přitom když jde člověk do politiky, měl by předem vědět, o čem bude rozhodovat. V běžných profesích tomu tak je, v politice nikoliv. Do vrcholných funkcí tak nejsou nominováni lidé s nejvyšší expertizou, ale ti, kteří zanechají nejlepší umělecký dojem. A pak se na úrovni vedení města nebo státu často dělají nedomyšlená a nedostatečně kompetentní rozhodnutí. Politika by měla být z osmdesáti procent odbornost a z dvaceti politický názor. Myslím, že v současné době je to spíš opačně.