Z ostudy pýcha republiky. Ostravské Hradčany se staly jasným jackpotem

Dolní oblast Vítkovice je pojem, který má velký zvuk, a to už dávno nejen v Ostravě a České republice. Stále silněji totiž zkratka DOV, ta magická tři písmena, rezonuje i napříč Evropou. A mnohdy ještě dál. Co všechno tento areál v současnosti nabízí? Proč do něj zavítá více než 1,6 milionu návštěvníků ročně a proč jejich počet stále roste?

Na počátku stálo jedno klíčové, dá se říci životní rozhodnutí. Volba, která se ukázala být jackpotem nejen pro autora této myšlenky Jana Světlíka, tehdy šéfa strojírenských Vítkovic, ale i pro celou Ostravu a region.

Seismologické muzeum ve Skalné láká každoročně několik desítek lidí k návštěvě. prohlédnout si zde lidé mohou například historické seismometry.

Seismický roj: tento fenomén budí respekt na území Česka už od středověku

„Na začátku bylo rozhodnutí nejít cestou ‚posledního dne‘ a zakonzervování odstavených vysokých pecí, plynojemu a dalších budov ve stavu, jak je opustil poslední dělník,“ říká Jan Světlík, který se vydal opačným směrem. „Vnesli jsme tam interaktivní vzdělávání a otevřeli Dolní Vítkovice veřejnosti,“ těší muže, kterého lze navzdory úpadku jeho strojírenského kolosu v posledních letech bez obav nazvat vizionářem.

V roce 1998 v Dolních Vítkovicích skončila 170letá etapa těžby uhlí a výroby surového železa. Deset let poté by za záchranu zchátralého industriálního areálu nedal nikdo ruku do ohně. Až na malou skupinu právě kolem Jana Světlíka. Velkolepý plán se dal do pohybu.

Colours of Ostrava:

Z ostudy pýcha

„Před dvaceti lety jsme se za těch 150 hektarů železa uprostřed města téměř styděli, dnes se jimi chlubíme,“ říká trefně hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák, jehož úřad k rozvoji areálu finančně výrazně přispěl.

A chlubit se je opravdu čím. Třeba multifunkční aulou Gong, která byla před pěti lety zařazena mezi deset nejpozoruhodnějších staveb světa. A to díky unikátnímu vyzvednutí zvonu někdejšího plynojemu, z něhož je nyní nejen koncertní hala. Pozoruhodná je nástavba vysoké pece č. 1, které už dnes nikdo neřekne jinak než Bolt Tower. Tato vyhlídková věž se zase může pyšnit tím, že ji pokřtil stále nejrychlejší muž planety Usain Bolt, po němž částečně nese jméno.

Návrat domů. Světoběžník Pudil se těší, že si zahraje o Evropskou ligu

Harmonické kabaretní prostředí vytváří Heligonka, hudební klub písničkáře Jarka Nohavici. Z úplně jiného soudku tam najdete třeba autosalon BMW a masy lidí každý den zavítají do Světa techniky, který hravou formou podbízí vědecko-technologické znalosti malým i velkým návštěvníkům.

Jak se zrodil příběh

Nechejme ale promluvit Josefa Pleskota, dvorního architekta Dolních Vítkovic a vedle Jana Světlíka muže, který se o rozkvět fenoménu DOV zasloužil nejvíce. Když v roce 2007 poprvé přijal Světlíkovo pozvání do Ostravy, byl přesvědčen, že město už nikdy neuvidí. „Při loučení mi tehdy pan Světlík řekl: ‚Kdyby vás něco napadlo, dejte vědět.‘ Já jsem na to jen pokrčil rameny a tím to tehdy skončilo,“ vzpomíná Pleskot, který navrhl naprostou většinu objektů v areálu, v němž najdete také hudební a nahrávací studia, výstavní galerii, několik kaváren a nyní už i restaurací, které v areálu dlouhou dobu chyběly.

Hudební srdce Evropy

Mnozí návštěvníci přitom ani nevědí, co všechno se v Dolních Vítkovicích nachází. Spousta jich tam totiž míří za hudebním zážitkem na festivaly, kterých se „ve stínu železa“ každoročně koná i několik desítek. Mezi nimi i takové, jež mají obrovské jméno napříč starým kontinentem. Festival Colours of Ostrava se díky spojení s industriálním prostředím stal doslova synonymem Dolních Vítkovic a Ostravy, ještě větší masy míří na festival taneční hudby Beats for Love a řadu dalších, mezi nimiž v posledních letech táhne třeba Létofest. Ačkoliv tam minulý rok zavítalo 1,6 milionu lidí (!) a počet návštěvníků každoročně stoupá, potenciál Dolních Vítkovic ještě není naplněn. A to se už nyní řadí mezi vůbec nejnavštěvovanější místa v zemi.

Květná zahrada v Kroměříži. Opečovávaný kus Hané se dostal na seznam UNESCO

„Na začátku jsem věřil, že v roce 2019 bychom mohli být ještě dál. Trochu se všechno zastavilo, což ale není vina pana Světlíka,“ hodnotí Josef Pleskot s odstupem deseti let od chvíle, kdy se areál začal měnit. „Chybí ještě další restaurace a kavárny, rozhodně je tam prostor pro spoustu dalších kulturních a vzdělávacích institucí. Jinak areál splňuje vše, aby mohl splynout s okolním městem, zatím k tomu ale není zvnějšku dost vůle,“ míní Pleskot.

Velký potenciál

Na svou proměnu čekají například Nové koupelny, kde Kofola hodlá v příštích letech vybudovat své muzeum. Jiná velká „otevíračka“ je ale na spadnutí. Už v nejbližších dnech bude zpřístupněna budova Koksovny, která se nachází v samém srdci areálu. „Bude to nová plnohodnotná expozice, kudy povedou organizované turistické prohlídky našeho uhelného okruhu. Do budoucna se v ní mohou konat i divadelní představení či filmový festival,“ plánuje Petr Koudela, šéf sdružení Dolní Vítkovice, jemuž byl svěřen provoz a rozvoj areálu.

Na konci roku bude navíc dokončena přestavba starých hal v pobočku Národního zemědělského muzea, která se lidem otevře na jaře. Jednoznačně největší potenciál však podle architekta Pleskota dřímá ve vysokých pecích 4 a 6, v nichž mělo být zázemí pro krajskou vědeckou knihovnu, ale z plánů nakonec sešlo.

„Dlouhodobě udržitelná záchrana objektů bez aktivního využívání není možná,“ varuje Pleskot před zdrženlivým přístupem ohledně využití dalších objektů v areálu. Velkým impulzem pro areál, který je z velké části památkově chráněn, byl také přísun soukromých investorů v části Hlubina. Ta nabízí odlišný druh vyžití. Vzniklo tam jedno ze dvou největších trampolínových center v zemi, zázemí pro kutily s příznačným ostravským názvem Fajna dílna nebo areál s lezeckými stěnami. A to pod hlavičku DOV spadá ještě nedaleké hornické muzeum na Landeku. Není možné na jedné straně zmínit vše, čím Dolní Vítkovice disponují.

Historie Dolních Vítkovic
Příběh ten původní se začal psát už v dávném roce 1828, kdy se olomoucký arcibiskup, kardinál Rudolf Jan Habsbursko-Lotrinský rozhodl využít tamní zdroje černého uhlí a nedalekých řek k založení hutního podniku. O osm let později vzplála vůbec první koksová vysoká pec v habsburské monarchii. Vše od těžby uhlí přes úpravnu, výrobu koksu až k samotné výrobě surového železa probíhalo v tomto ojedinělém komplexu téměř na jednom místě. Během 162 let nepřetržité výroby bylo vyrobeno 90 milionů tun surového železa a 42 milionů tun koksu. Plynojem (dnešní Gong) pojal až 50 tisíc metrů krychlových vyčištěného vysokopecního prachu.

Letní akce v DOV: