Karel Gott: Budu zpívat tak dlouho, dokud budu cítit, že mám pro koho…

Pro ukázku vybíráme osobní zamyšlení a postřehy Karla Gotta, s nimiž se dlouhá léta svěřoval čtenářům Týdeníku Květy.

Zdroj: Týdeník KvětyO začátcích (1968)…
V roce 1959 jsem se zúčastnil své první soutěže, která se jmenovala Hledáme nové talenty. Šlo o rozhlasové natáčení, o televizním přenosu jsme si tehdy mohli nechat jenom zdát. Představil jsem se tedy divákům a sklidil u publika obrovský, doslova nadšený aplaus. Dokonce hned dvakrát jsem svou soutěžní píseň opakoval! Ale porota, která jako jediná rozhodovala, dala stejně nakonec palec dolů. Kdyby rozhodovalo publikum, jako v případě SuperStar, bylo by tomu zřejmě jinak…

Dějiny ve stínu Karla Gotta: V jeden moment ublížil především sám sobě

Čeho se nejvíc bojím (1977)…
Čeho se v životě nejvíc bojím? Muchomůrky hlíznaté, mouchy tse-tse, písečné zmije, elektrického úhoře, Fantomase, psa baskervillského, injekční stříkačky, zubaře a toho, abych nemusel jít zpátky do školy učit se matematiku. Jaké největší štěstí mě v životě dosud potkalo? To, že jsem se dosud neoženil. Nevím přesně, jaké to je, ale všichni to pomlouvají.

O rodině (2008)…
Prostě žiji v manželství a se svými dvěma dětmi. Pod jednou střechou. Je to samozřejmě otázka zodpovědnosti, to nemohu hodit za hlavu. Jsem si vědom toho, co dělám. Věřím, že leccos se ve mně změnilo k lepšímu. Myslím, že je na mně znát a vidět pocit výzvy, toho, že mám před sebou další úkoly. Uvést do života své dvě děti a předat jim něco ze svých životních zkušeností. Když už se mě nikdo nebude na nic ptát, až už nebudu zpívat a nebudou neustále zvonit telefony z redakcí, abych se vyjádřil k tomu a tomu, mám jednu jistotu: moje děti se mě ptát budou!

Karel Gott si vždycky dokázal vyzobnout ty nejlepší muzikanty, říká odborník

O posledním koncertu (2009)…
Budu zpívat tak dlouho, dokud budu cítit, že mám pro koho a že je o mé koncerty zájem. Prostě dokud mi publikum nedá najevo, že už ho nezajímám. A samozřejmě dokud mi to půjde, což je otázka nejen hlasivek, ale rovněž celkového zdravotního stavu. Zkrátka budu zpívat až do úplného padnutí. Zatím, a musím to zaklepat na dřevo, je všechno v nejlepším pořádku. Až tomu tak nebude, věřte, že budu první, kdo pozná, že už to nejde. Teprve potom nastane čas se rozloučit. Zatím k tomu nemám sebemenší důvod. Snažím se proto každý svůj koncert pokaždé vystavět tak, aby diváci přišli za dva roky znovu.