„Přiznávám vinu a lituji toho. Na trestu bych se chtěl dohodnout,“ řekl sedmašedesátiletý Vladimír Eis. Soud se konal prostřednictvím videokonference z vazební věznice. Vzhledem k tomu, že Eis přiznal vinu, soud nemusel provádět klasické dokazování, jehož součástí je například výslech svědků a poškozených.
Státní zástupce Václav Mastný navrhoval Eisovi až třicet měsíců. Soud nakonec vzhledem k přiznání viny a projevené lítosti poslal Eise do vězení na dvaadvacet měsíců. Trest by si měl odpykat ve věznici s ostrahou. Kromě toho musí zaplatit za zničený nábytek a dveře v domě. Rozsudek je pravomocný. Eis i žalobce se odvolání vzdali. Obžalovaný tak bude v nejbližší době převeden z vazby do výkonu trestu.
Vladimír Eis má v rejstříku trestů již čtyřiadvacet záznamů o pravomocných odsouzeních. První trest dostal už v roce 1978. Naposledy vyšel z vězení loni v říjnu. Jenže už o pár měsíců později 9. března vlezl do domu v Týnské ulici. Do domu se dostal přes zahradu a po rozbití skleněné výplně vchodových dveří. Odemkl si klíči, které byly z druhé strany v zámku. Jenže nečekal, že v domě narazí na nebojácného majitele. Po několika ranách přímo do obličeje se majiteli podařilo nezvaného hosta zpacifikovat a srazit na zem. K ranám pěstí mu ještě přidal kopanec do hlavy trekingovou botou. Teprve pak majitel domu přivolal policii. Drzý zloděj místo do policejní cely putoval rovnou do nemocnice se zlomenou čelistí, zlomeninou nosu, podvrtnutím krční páteře a podlitinami v obličeji.
Kriminalisté nakonec obvinili i majitele domu Čestmíra Ž. z ublížení na zdraví. To, že se bránil proti zloději pěstmi, bylo sice v pořádku, ale kopanec do hlavy byl podle nich navíc. Trestní stíhání ale bylo nakonec podmíněně zastaveno, protože muž splnil všechny podmínky, včetně zaplacení odškodného za způsobené zranění Vladimíru Eisovi. Šlo o několik desítek tisíc korun.
