Vražedkyně Barbora Orlová, která má na svědomí smrt šestnáctiletého studenta Petra Vejvody ze Žďáru nad Sázavou, dosáhla po sedmi letech svého. Po opakovaných žádostech jí soud ve čtvrtek 21. července změnil pobyt v detenčním ústavu na ústavní léčbu v psychiatrické nemocnici. Orlová se tak dočkala přeřazení do mnohem mírnějšího typu izolace, navíc ve zdravotnickém zařízení.

Rozhodnutí učinil soudce Pavel Horna z Městského soudu v Brně, a zatím není pravomocné. Zvrátit ho může ještě stížnost státního zástupce. Ten chtěl Orlovou ponechat v detenčním ústavu. Soud ale dal na doporučení psychiatričky Marty Holanové, podle níž už Orlová není nebezpečná a pobyt v detenci je pro ni zbytečný. „Názor znalkyně je v naprostém souladu se všemi ostatními získanými důkazy. Za poslední tři roky se v případě chovankyně Orlové prakticky nic nezměnilo. To, že jí byla zrušena detence, neznamená, že se ocitne na svobodě. Naopak bude dál izolovaná a bude se dál léčit,“ vysvětlil soudce Horna.

Šestnáctiletý student Petr Vejvoda zemřel, když bránil spolužačku před útokem psychicky nemocné ženy.
Útok v Praze připomněl vraždu studenta ve Žďáře: vlastním tělem bránil spolužáky

Rozhodnutí soudu překvapilo především otce oběti Kamila Vejvodu. „Tušil jsem, že to jednou přijde, ale takhle brzo jsem to nečekal. Je to jen krok k tomu, aby skončila na svobodě úplně. Já s tím nesouhlasím. Lidé jako ona by měli být před společností chráněni co nejdéle. Když je zdravá, tak ať tedy jde teď do vězení,“ svěřil se Deníku Kamil Vejvoda. Podle něj je nyní zodpovědnost na bedrech soudce a znalkyně.

Orlová byla do soudní síně přivedena s pouty na rukou. Svou řeč měla pečlivě připravenou.

„V minulosti jsem si se svou nemocí nedokázala poradit a byla to chyba. Nyní už čtyři roky dostávám pravidelně depotní injekce, které mi pomáhají zcela utlumit bludy, kterými jsem dřív trpěla a věřila jim. Slyšela jsem hlasy, které mi říkaly, co mám dělat,“ řekla na úvod Orlová soudu.

Když se jí soud začal ptát na to, zda dokáže o svých činech otevřeně mluvit, odpověděla, že je to pro ni stále velké trauma.„Snažila jsem se rodině napsat dopis, ale nikdy jsem ho neposlala,“ reagovala Orlová. Na otázku soudu „proč“, odpověděla, že si nebyla jistá, zda se to nakonec neotočí proti ní a bude vše chápáno jako účelový krok.

Nadprůměrně inteligentní

Její matka pak soudu vysvětlila, že dopis četla a nebyl na takové stylistické úrovni, aby ho mohla poslat. „Vím, že jsem spáchala něco strašného a je mi to moc líto. Vím, že se musím už doživotně léčit a jsem na to připravená,“ slibovala Orlová, která si v současné době dopisuje s dřívějším kamarádem a na návštěvu za ni chodí pouze matka.

Přesto desetičlenná komise v ústavu zabezpečovací detence soudu doporučila, aby Orlovou soud ještě nepouštěl. Rozhodující slovo nakonec měla znalkyně Holanová. „Ke svému onemocnění má dnes vzorový přístup, až ji to staví do nedůvěryhodné role. Mohla by o své nemoci přednášet. Je nadprůměrně inteligentní a pobyt v detenčním ústavu už jí nemůže nic dát. Vysazení léků by v jejím případě znamenalo návrat k hlasům, ale to ona ví a má náhled na své onemocnění,“ zmínila Holanová, která patří v České republice k nejuznávanějším v oboru.

Velkou důvěru k ní má i soudce Horna, dal to výslovně najevo. Navíc upozornil na to, že dva členové komise – primář a psycholog - byli názoru, aby byla Orlová z detence propuštěna.

„Doporučení komise vnímá soud jako spíše morální stanovisko než odborné,“ podotkl soudce Horna.

Barbora Orlová u Krajského soudu v Brně 1. června 2015.
Smutné výročí smrti studenta ve Žďáře: i po sedmi letech je vražedkyně ve vězení

V případě, že by se rozhodnutí soudu stalo pravomocným, byla by Orlová s největší pravděpodobností převezena do Psychiatrické nemocnice v Opavě. Sama si to tak přála i vzhledem k tomu, že bude mít blízko matku. „Celou dobu jsme v častém kontaktu a budu ji i nadále podporovat. Mám ji i přesto všechno ráda, jsem její matka a nikdy jsem ji nezavrhla,“ řekla po soudním rozhodnutí Dagmar Orlová.

Letos 14. října uplyne od tragédie na střední obchodní škole ve Žďáře nad Sázavou osm let. Orlová vtrhla do školy ozbrojená nožem a pepřovým sprejem. Činem údajně chtěla upozornit na své psychické problémy. Mimo jiné tvrdila, že ji ovládá vesmírný stroj a sleduje ji bývalý přítel. Také tvrdila, že počítala s tím, že ji policisté během zásahu zastřelí. Proto vzala jako rukojmí dívku, kterou bodla do břicha a vážně ji zranila. Zraněn byl i policejní vyjednavač. Šestnáctiletého Petra Vejvodu zranila smrtelně. Orlovou nakonec zneškodnili policisté pomocí elektrického paralyzéru. Soud ji uznal nepříčetnou a poslal 1. června 2015 do detenčního ústavu.