Další utrpení do domu přinesl ten, od něhož by se naopak čekala pokora, rodinná soudržnost a porozumění. Dnes osmatřicetiletý Jindřich K. v šestnácti letech našel v domě své rodiče mrtvé. Zemřeli násilnou smrtí. Jeho otec zastřelil nejprve svou ženu (matku Jindřicha) a potom sebe. O dva roky předtím byl v tomtéž domě zavražděn Jindřichův děda. O to nepochopitelnější je, že Jindřich K. po takové zkušenosti sám vzal do ruky pistoli, nůž a vyhrožoval svým blízkým, že je zabije. Od soudu neodešel bez trestu.

Lidé v Otíně, který leží nedaleko Stonařova v jižní části jihlavského okresu, mluví o domě s číslem popisným 11 jako o prokletém. Kletba se údajně nad domem vznáší od května 1945, kdy do domu v Otíně přišly Rudé gardy pro zemědělce Jakuba Jeřábka, aby ho poslali do odsunu s ostatními Němci.

Jenže zemědělec se gardistům postavil a odmítl s nimi jít. Gardisté nakonec neměli s mužem slitování a přímo na dvorku Jeřábka zastřelili. Na tuto událost pro Deník před čtyřmi lety zavzpomínal tehdy devětasedmdesátiletý pamětník Josef Máca, jehož babička byla sestrou Jakuba Jeřábka.

Od Jeřábkovy smrti se mezi místními lidmi říkalo, že je dům prokletý a toho, kdo v něm bude bydlet, nečeká nic dobrého.

Ze zloděje vrah

První, kdo se po zavražděném zemědělci do domu nastěhoval, byl Stanislav Z. Také on zemřel násilnou smrtí. Teprve osmnáctiletý Martin Hos, jenže bydlel o dva domy dál, přišel v listopadu 1991 do domu krást. Jenže byl Stanislavem Z. přistižen a mladík muže ubil násadou od krumpáče. Z domu si odnesl padesát korun a tranzistorové rádio. Martin Hos dostal za vraždu dvanáct let.

Po čase se do domu nastěhovala dcera zavražděného Stanislava Jitka K. s manželem Františkem a čtyřmi dětmi. Jejich soužití nebylo idylické ani šťastné. Často se hádali a jejich neshody vyvrcholily v listopadu 1993. František svou ženu zastřelil několika ranami z pistole a pak obrátil zbraň proti sobě. Tragédie se stala pouhé dva roky poté, co byl v domě zavražděn otec zavražděné ženy a Jindřichův děd Stanislav Z.

Lidé začali brát tragické události v domě i řeči o kletbě vážně. Byl mezi nimi i pamětník tehdejších událostí Jaroslav Bártů. V Otíně žil od roku 1941. Zemřel v roce 2011, ale vždy byl přesvědčen, že je dům prokletý. Řekl to i tehdejším Novinám jihlavského regionu.

Kletbu na lehkou váhu nebere ani duchovní Karel Doležal z Havlíčkova Brodu, podle něhož si s podobnými věcmi není radno zahrávat. Už před čtyřmi lety v rozhovoru pro Deník varoval před podceňováním podobných kleteb.

„Ten, kdo si s tímhle zahrává, zjistí, že to funguje. Člověk si to často vysvětluje rozumem, ale už jsem zažil, že tyto věci mají svoji moc a sílu," řekl tehdy Karel Doležal, pastor Křesťanského společenství Havlíčkův Brod. Těm, kteří v domě bydlí, by pastor doporučoval kletbu zrušit.

Události, které následovaly, nasvědčují, že by pastorovo tvrzení mohlo mít něco do sebe. Další zlo navíc přišlo od člověka, od něhož by to nikdo nečekal.

Šest let za týrání sestry a její rodiny

Jindřich K. je jedním ze čtyř potomků Jitky a Františka. Byl to on, kdo své rodiče našel mrtvé. Jeho život ale také sklouzl na šikmou plochu. V rejstříku trestů má deset záznamů převážně pro majetkovou trestnou činnost. Odseděl si několik let ve vězení. Třikrát byl odsouzen za loupež. Naposledy dostal čtyři roky nepodmíněně a na svobodu byl z vězení podmíněně propuštěn loni v květnu.

Vrátil se do rodinného domu v Otíně, kde má i majetkový podíl. Jenže místo toho, aby vedl spořádaný život a těšil se z poklidného rodinného života, vztáhl ruku na své nejbližší. Od června psychicky i fyzický týral svou sestru, jejího manžela a jejich dceru.

V opilosti jim prakticky denně vulgárně nadával, švagrovi říkal, že je „blbej Vietnamec", že by nejradši všechny Vietnamce postřílel, protože je nemá rád. Peklo zažila také jeho neteř, kterou sexuálně obtěžoval. Sestra mu musela většinou za své peníze nakupovat alkohol. Jindřich neváhal na své blízké vytáhnout plynovou pistoli, kterou jim dával k hlavě a tvrdil, že jestli něco řeknou na polici, tak je všechny zabije. Švagrovi dal několikrát pěstí a jednou mu vyrazil zub. Sestře dal nůž k břichu.

„Všechno si to vymysleli, protože mě chtěli dostat z baráku," tvrdil u soudu Jindřich K. Jenže soud nakonec uvěřil poškozeným. Podle znalců jsou totiž věrohodní a neměli důvod lhát a vymýšlet si. Navíc měli možnost výslech před soudem odmítnout, protože obžalovaný je jejich blízkým příbuzným. Oni se však i přesto rozhodli vypovídat.

Za zločin týrání osoby žijící ve společné domácnosti a zločin vydírání hrozilo Jindřichu K., dva až osm let vězení. Protože soud u něj nenašel žádné polehčující okolnosti, odsoudil jej k šesti a půl letům vězení. Přitížila mu jeho trestní minulost, a týrání se navíc dopustil v podmínce.

Trest, k němuž mu soudy zřejmě přičtou ještě asi dva roky ze starého trestu, by si měl odpykat ve věznici s ostrahou. Rozsudek zatím není pravomocný. Obžalovaný se na místě proti verdiktu odvolal. Státní zástupce se odvolání vzdal. Případem se tak bude zabývat ještě Krajský soud v Brně.

Soudce Vladimír Sova se v odůvodnění rozsudku pozastavil nad chováním Jindřicha K., který brutálním způsobem zasáhl do rodinných vazeb, přestože sám zažil strašné věci. „Je až nepochopitelné, že za těchto okolností byl obžalovaný schopen si takto zahrávat a s pistolí ohrožovat své příbuzné. Pro nás je to o to hrůznější rozměr s ohledem na tragédii, která se v rodině stala. To je situace, kdy se jakékoli úvahy o lidskosti ztrácí někde v propadlišti," poznamenal Vladimír Sova.

Podle něj je vždy smutné, když se v příbuzenských vztazích obětuje to, co je v rodině nejcennější, a to je soudržnost, která by měla být nad jakýmkoli jinými lidskými vztahy.

„To je to rodinné zlato, kdy si rodinní příslušníci mají pomáhat, mají si být nápomocni a být svázáni nadstandardními lidskými a citovými vazbami. To se bohužel v tomto případě nestalo," zauvažoval Vladimír Sova.

Pokud středeční verdikt potvrdí i odvolací soud, Jindřich K. by příštích asi osm a půl roku měl strávit za mřížemi. Bude mít rodina postižená tolika tragédiemi konečně klid? Duchovní Karel Doležal doporučuje, aby obyvatelé domu vzali kletbu zpět. Podle něj to není složité.

„Slovem jsme to způsobili a slovem to zase můžeme vzít zpět. Hlavní je se omluvit a vyznat lítost a poprosit Boha, aby to napravil. Musíme učinit pokání," vysvětlil už před lety Doležal.

Staré činy stále živé

Pro rodinu je to velice důležitý krok. Ve vzduchu totiž už několik lety visí další tragédie v podobě pomsty. Jindřich K, údajně už před časem řekl, že pomstí vraždu svého dědy, za niž byl odsouzen Martin Hos, který si trest už dávno odpykal. „Vždycky, když se opije, vyhrožuje, že se mu za vraždu dědy pomstí," řekla v roce 2011 žena z domu číslo 11.

Jak napjaté vztahy mezi oběma sousedy musejí být, dokládá i událost z roku 2010. Martin Hos ještě s Radkem Berkou se tehdy z nepochopitelných důvodů domáhali vstupu do domu, kde Hos v roce 1991 zavraždil dědu Jindřicha K.

I přes odpor Jindřicha K. vtrhli do jeho domu a Radek Berka ho fyzicky napadl. Chytil ho pod krkem a hodil ho do vany, kde ho mlátil rukama do hlavy a trupu. Od sebe je odtrhl až Hos, teprve pak z domu oba odešli. Za přečin porušování domovní svobody dostali Hos a Berka podmínku.