Posílat peníze synovi bojujícímu v řadách takzvaného Islámského státu (IS) se nevyplatilo čtyřiasedmdesátiletému Iráčanovi s českým občanstvím M. Y. Al Samarraie z Humpolce na Pelhřimovsku. 
 
Pardubický soud ho ve čtvrtek 9. července uznal vinným ze zločinu podpory terorismu a odsoudil ho k tříletému trestu s podmínkou na tři roky. Rozsudek je pravomocný. Státní zástupce ani obžalovaný se odvolávat nebudou. 

„Obžalovaný věděl, že je jeho syn členem teroristické organizace, a že peníze budou použity na uspokojování jeho potřeb při fungování v IS,“ konstatoval státní zástupce Martin Bílý. 

Samarraie se hájil tím, že peníze sice posílal svému synovi do Mosulu v Iráku, ale byly určeny především pro jeho vnuka. Na synovi, o němž věděl, že se dal na stranu teroristů mu prý nezáleželo. „Ani to, že jednal ze soucitu pro svého syna, neznamená, že by se nedopustil trestného činu,“ upozornil Bílý a soud mu dal za pravdu. 

„Obžalovaný podporoval člena teroristického hnutí. Jeho syn tam chtěl zůstat a být věrný myšlenkám IS. Obžalovaný také věděl, k čemu budou prostředky sloužit, na to,a by jeho syn mohl dále bojovat,“ zdůvodnila odsuzující verdikt soudkyně Anna Sobotková. 

M. Y. Al Samaraie podle rozsudku od roku 2017 posílal do Iráku zhruba dva tisíce dolarů (cca 54 tisíc korun). Částka měla sloužit na vybudování chalífátu a vyzbrojování džihádistů. Podle Vrchního státního zastupitelství jde o vůbec prvního Čecha souzeného za zločin financování terorismu. 

Samarraie pochází z Iráku odkud odešel, protože odmítá násilí. Ve Spojených arabských emirátech se mu narodil syn, se ženou se ale rozvedl a chlapec zůstal s matkou. Přes internet si v roce 2006 našel v České republice novou přítelkyni a odstěhoval se za ní. Přijel za ním i jeho syn, kterému se narodilo první dítě, ale vztah s Češkou mu nevydržel. 
„Tehdy islám nepraktikoval, ani se nemodlil,“ řekla jeho bývalá přítelkyně, která byla v té době ještě nezletilá. 

Rodičům se ale její partner nelíbil, měl podle nich zlé oči. „Později ho začala více zajímat situace v Iráku, přestal se stříhat a holit. V noci se koukal na videa, jak příslušníci IS vraždili zajatce a nutil mě, ať se dívám také,“ popsala žena při výslechu na policie. 

Zanedlouho našla dopis na rozloučenou, v němž mladý muž oznámil, že odjíždí do Iráku. „Věděl jsem, že se modlí, ale nevěděl jsem, že šel v tom náboženství tak daleko, že by mohl být členem nějaké organizace,“ líčil u soudu Samarraie. Když to zjistil, byl prý půl roku v depresi a za synovo jednání se styděl. 

Syn s otcem komunikoval po Skype, otci posílal propagační materiály a videa, v nichž i sám hrál. Ten ho v tom nepodporoval, ale ani mu to nezakázal. Nechtěl, aby s ním syn nepřerušil komunikaci. „Poté, co nám vítr donesl vaši munici, tak tato munice se vám vrací, aby vás udusila svým kouřem s povolením Alláha, a my jsme teď uprostřed rafinérie,“ říkal například syn v jednom z videí. Otci přiznal, že pro členy teroristické organizace vařil, a že se přímo zapojil do bojových akcí. Na chvíli se sice ale odmlčel, protože byl v bojích zraněn, ani to ho ale neodradilo pokračovat. 

„Díky Alláhovi jsem se zotavil z řízené americké rakety namířené na rafinerii. Ležel jsem v nemocnici týden nebo deset dní,“ psal syn otci. 

V létě 2017 nakonec komunikace mezi otcem a synem utichla. „Sojenecké síly srovnaly Mosul se zemí a náš kontakt se přerušil. Dodnes o něm nemám zprávy, předpokládám, že je mrtev. Nevím ani, jestli můj vnuk žije,“ řekl před soudem obžalovaný.