Jiří Vacíř, Rudolf Mojžíš a Jan Jüptner se tam zpovídali už potřetí z celkem šesti trestných činů spáchaných vloni na několika místech okresu. A okolo tohoto svědka se točil celý rozsáhlý případ vydírání, bití a dokonce braní rukojmí. Podle obžaloby patří k hlavním poškozeným.

Špatná odpověď

Muž dopodrobna vylíčil způsob, jakým se dostal do sklepa Vacířovy pelhřimovské ubytovny stejně jako proti němu použité donucovací prostředky k vymožení peněz, které dlužil nevlastní sestře své přítelkyně.

„Nejdříve tam byli dva, Mojžíš a Jüptner. Ten mi nejdříve začal sprostě nadavát, pak přidal i rány. Pokaždé se mě zeptali, kdy vrátím peníze. Když jsem odpověděl, že nevím, řekli něco jako špatná odpověď a on na mě nastoupil. Když mě bil, Mojžíš vždycky odešel . Pak se vrátil. Tak se to opakovalo asi čtyřikrát,“ vykreslil svědek „nakládačku“.

Podle něho se později přidal i Mojžíš a Vacíř, který přijel do ubytovny později. „Mojžíš si sundal z ruky zlaté prsteny. Prý, aby mě to tolik nebolelo,“ dodal s tím, že údery směřovaly především do oblasti břicha, hrudníku zad či do krku. Na hlavu ne.

„Nanejvýše mi dali pár facek. Že prý mám hezký obličej, tak aby na mně nebylo nic poznat,“ uvedl svědek, který se posléze vydal s Jüptnerem pro peníze za svými rodiči do Třeště. Jako „záruku“ ponechal vymahačům svoji přítelkyni. Jak zdůraznil, zmocnil se jej silný pocit strachu, který jej neopustil ani poté, co Vacíř dovezl pár zpět do Humpolce.

„Jen jsem seděl doma. Hrozně jsem se bál. O sebe, o Terezu. Pamatoval jsem si, co mi říkali ve sklepě. Že se to bude opakovat, že mi znásilní přítelkyni, že se na ní budou střídat. Že zabijí psa,“ dodal dlužník, který se odvážil zajít k doktorovi s bolavými zády až poté, co se o věc začali zajímat policisté a vyslechli jej.

Ptali se na totéž

Když dostali slovo obžalovaní, kteří již dříve označili tohoto svědka stejně jako jeho příbuzná–věřitelka za notorického lháře, pokládali otázky podobné těm, jež před třemi týdny zodpovídala i přítelkyně poškozeného.

„Proč jste nás zval ještě tentýž večer k sobě domů, když jste se nás tak hrozně bál? A proč jste nás pak pozvali na pivní slavnosti? Já kdybych byl od někoho tak zbídačený a vyjevený, vyhýbám se mu,“ zahřímal Vacíř.

„Chtěli jsme to nějak urovnat, uklidnit vás, abyste nám už dali pokoj. A na pivních slavnostech jsme se viděli, ale nesetkali. To je rozdíl,“ opáčil svědek, který se vyjádřil i ke tvrzení, že je lhářem. „Ano, vymýšlel jsem si různé důvody, proč jsem nemohl peníze vrátit. Prostě jsem je neměl. Chtěl jsem získat alespoň pár dnů čas. S vymahači za zády by to udělal každý,“ pravil klidně dlužník.

Jakmile se ale stočila řeč na jeho další závazky, začal se ošívat. Potvrdil sice, že kvůli dluhům v řádu statisíců korun již dostal trest u jihlavského soudu, odpovídat se mu ale příliš nechtělo. „Nezlobte se, ale to je moje soukromá věc. Za to si ponesu důsledky sám,“ ohradil se jeden z klíčových svědků zřejmě nejzávažnějšího skutku, jehož se vymahačská skupina podle obžaloby dopustila.

Soudci Jiřímu Zachovi se mihla v rukou kromě stohu spisů také Vacířova žádost o propuštění z vazby. „Trpím stále silnějšími depresemi, pobyt ve vazební věznici nezvládnu. Moje rodina se navíc ocitla v neřešitelné životní situaci,“ odůvodnil svoji žádost Vacíř.

Ten na druhou stranu nestojí o propuštění na kauci. „Nikoho ovlivňovat nebudu, protože jsem nic neudělal. Navíc peníze na kauci stejně nemám,“ dodal obžalovaný.

To Mojžíš se přihlásil o propuštění na kauci hned zkraje. Jeho žádost je po nezamítavém vyjádření krajského soudu nyní zpátky v Pelhřimově. „Během nejbližšího dne či dvou se rozhodneme na neveřejné poradě, co s tím,“ přislíbil v pondělí soudce Zach.