Starosta obce Josef Vácha tvrdí: Chybovali jsme, ale bioplynka by beztak nevznikla, protože k ní chyběl příjezd.

Další jednání se odkládá na 22. března. Do té doby chce soud prozkoumat faktury právníků investora.

Půjčka a právníci

Soudce Martin Nováček ve čtvrtek vyslýchal hlavně osoby spojené s investorem, výslech některých z nich žádal i sám žalobce. Účelem otázek bylo zjistit, o kolik investor loni na jaře přišel kvůli libkovodským zastupitelům.

Ti v únoru revokovali změnu územního plánu, která umožňovala stanici postavit. V dubnu pak Nejvyšší správní soud potvrdil, že revokace byla nezákonná.

„Místo pokračování projektu jsme museli víc komunikovat s obcí, právníky a úřady. Musel jsem vše vysvětlit akcionářům. Na konci roku 2010 jsme si vzali půjčku milion euro. Měl jsem těžkou pozici, platil jsem úrok 12 procent, což bylo 40 tisíc euro za čtyři měsíce,“ uvedl jednatel BG Pierre
-Philippe Möeller.

Nedokázal ale přesně a hned odpovědět na výzvu, aby doložil přesný výčet toho, co investor musel vynaložit navíc oproti původnímu plánu, který počítal se stavbou od dubna.

BG chce náhradu za právní konzultace a čtyři platby ve výši 384 tisíc korun obstaravatelské firmě IQ Fund Management. Ta je přitom personálně propojena s BG. BG ale tvrdí, že kdyby jí projekt zajišťovala úplně „cizí“ firma, stálo by ji to ne 1,6 procenta, ale nejméně tři procenta z celkové ceny bioplynky.

Soudce se také Möellera ptal, proč nárokuje tyto peníze za celý únor, když se investor o kroku zastupitelů dozvěděl až 25. února. „Rozhodnutí zastupitelů nás srazilo jako blesk z čistého nebe a osmdesát procent práce za únor přišlo vniveč,“ odvětil jednatel.

Podobně se Martin Nováček ptal, proč se investor k původnímu plánu nevrátil už v dubnu, kdy soud vydal rozhodnutí o nezákonném kroku Libkovodských. Möeller ale reagoval, že písemné rozhodnutí přišlo až v květnu a do té doby nešlo učinit žádné konkrétní rozhodnutí.

Jako konkrétní škody uvedl správce majetku BG v obci a okolí Vladimír Schrötter třeba předem objednané vrtání studní kvůli vodě pro stanici. Manažer projektu Petr Němeček zase zmínil zvýšené úsilí spojené s přesvědčováním lidí a vyvracení nepravd. Podle něj šlo v inkriminovaném jarním období o mnohem víc práce, než kdyby projekt běžel podle původního plánu.

„Byly to návštěvy domácností v obci, dopisy sdružení, se kterým proběhly i schůzky, letáky, setkání, komunikace s médii,“ uvedl Petr Němeček. Zde mu ale právní zástupce Libkovy Vody Petr Valent namítl, že vysvětlovací kampaň nesouvisela se změnou územního plánu, že by ji investor musel podstoupit tak či tak.

Je klíčem doprava?

Starosta Libkovy Vody Josef Vácha také na obranu obce uvedl, že žalovaná nezákonná revokace libkovodských zastupitelů na ukončení stavby neměla vliv. Podle něj stavba stejně ztroskotala na chybějícím příjezdu.

„Už před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nemohli pokračovat, protože Čelistná jim revokovala svůj původní souhlas s dopravním napojením od silnice Rynárec-Čelistná,“ uvedl Vácha. K lokalitě se pak dalo dostat jedině přes obec, ale to zastupitelé už předtím nepovolili.

Právní zástupkyně BG Markéta Kučerová-Pechová ale namítla, že při klíčových změnách územního plánu nebylo řešeno dopravní napojení. Vácha ale tvrdil opak.

Připustil sice, že investor uvažoval o novém příjezdu z vlásenické silnice, ale podle něj ho neměl dojednaný ani s vlastníky pozemků ani se složkami integrovaného systému. Vybudování příjezdu by si navíc vyžádalo další změnu územního plánu.

Jan Mazanec