Pojmy pandemie a epidemie pocházejí už ze starořecké medicíny v dobách Hippokratových, kde se rozlišovalo mezi pandemicon (choroba zasahující celé lidstvo), epidemicon (choroba zasahující více národů), endemicon (choroba typická pouze pro určitou oblast) a konečně sporadicon (nemoc postihující jen jednotlivce).

„Není ale dáno, jestli je ve výsledku horší epidemie, či pandemie. Může to být ta i ta, záleží na smrtnosti dané choroby, tedy na tom, kolik lidí z nakažených zemře,“ říká Karel Černý, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Ve světě se pravidelně opakují pandemie chřipky A vážnou hrozbou bylo také šíření SARS (první případ v roce 2002 v Číně), což je virové onemocnění způsobující náhlé selhání dýchání, a za pandemii prohlásila Světová zdravotnická organizace 11. března 2020 také probíhající šíření nemoci covid-19. Pokud bychom současnou pandemii koronaviru chtěli přirovnat k některé ze zdravotních pohrom minulosti, nabízí se pandemie španělské chřipky, která zasáhla celý svět v letech 1918–1920.

ON-LINE ke koronaviru najdete ZDE

„Její nástup koincidoval s koncem první světové války, a zdravotní stav špatně zásobené populace v zemích vyčerpaných válkou zřejmě přispěl k závažnosti průběhu. Na rozdíl od covid-19 však španělská chřipka měla vyšší mortalitu mezi mladými lidmi, nikoli starší generací,“ připomíná historik lékařství Karel Černý. Smrtnost pandemie španělské chřipky je odhadována na 10 až 20 % a podlehlo jí mezi 50 a 100 miliony lidí. Její virus byl zákeřný zejména proto, že mu podléhali hlavně mladí a silní lidé. Zabila je přehnaná reakce jejich vlastního imunitního systému. Mezi oběťmi španělské chřipky byli například malíř Egon Schiele,  básník Guillaume Apollinaire, dramatik Edmond Rostand či syn slavného spisovatele Arthura Conana Doyla.

Anglický pot nebo morová pandemie

Podle Karla Černého covid-19 svými „chřipkovými“ příznaky připomíná i epidemii takzvaného anglického potu z konce 15. a první poloviny 16. století. „Co způsobilo tuto epidemii, nevíme. Nemoc se projevovala vysokými horečkami, při nichž se nemocní intenzivně potili a záhy umírali, během dnů,“ popisuje historik.

„Covid-19 se šíří snadněji díky globalizaci (turistika, moderní dopravní prostředky) a v tom se podobá celé řadě jiných historických epidemií. Například poslední morová pandemie (od konce 19. století do nástupu antibiotik), která zahubila zejména na indickém subkontinentu přes deset milionů lidí, se také zřejmě šířila lépe díky modernizaci dopravy (zavedení parolodí),“ dodává.

Nejvíce ovšem řádila epidemie moru (způsobená bakterií Yersinia pestis), takzvaná černá smrt, od poloviny 14. století, kdy postihla celou Eurasii a zahubila na 75 milionů lidí. V českých zemích je bezpečně doložená v letech 1357 – 1363, i když se u nás pravděpodobně okrajově objevila už dříve. V následujícím století se mor vracel ve zhruba dvacetiletých intervalech, nikdy už ale nezasáhl celou Evropu. Po 15. století patřily mezi jeho největší epidemie Velký Londýnský mor (1665-1666), mor v Itálii 1629-1631 nebo vídeňský mor v roce 1679.

Koronavirus proměnil světové metropole v města duchů:

Která byla nejhorší?

A která epidemie nebo pandemie v historii byla tedy nejhorší? „To je otázka, jak definujete slovo nejhorší. Byla středověká morová epidemie, černá smrt, nejhorší? Úmrtnost některých populací v jejím průběhu se pohybovala snad kolem 30–50 %. Ale pak tu bylo mnoho jiných chorob, které v průběhu staletí děsily lidi.

Co dětské choroby, které se podařilo potlačit až systematickým očkováním? Očkování je jeden z největších objevů lidstva, který výrazně potlačil dětskou úmrtnost. Tuberkulóza, tu se také podařilo dostat pod kontrolu očkováním v kombinaci s antibiotiky. (Mimochodem TBC není vyřešený problém, může se do Evropy vrátit v rezistentní, obtížně léčitelné podobě.) Lepra, která měla strašlivé důsledky pro postižené (odpadávaly jim např. články prstů)? Černé neštovice, které nechaly mnoho jedinců zohavených či oslepených?“ ptá se Karel Černý. Odpovědět si podle něj musí každý sám.

Když je řeč o pandemiích, nemůžeme vynechat prasečí nebo také mexickou chřipku, jejíž první případy byly hlášeny 18. března 2009 v Mexiku, a na kterou zemřelo 201 200 lidí. Není bez zajímavosti, že na této chorobě vydělaly farmaceutické firmy, které podle některých spekulací stály za tím, že prasečí chřipka byla prohlášena za pandemii. Jenom Česká republika objednala statisíce vakcín proti prasečí chřipce, z nichž se většina vyhodila. Dnes se proti tomuto onemocnění standardně očkuje protichřipkovou vakcínou.

Karanténu vymysleli v Itálii

Možná už vás také napadlo, co se bude dít, až pandemie koronaviru odezní. Z minulosti se dá odvodit, že populace se většinou docela rychle vzpamatovaly a vrátily se k původnímu stylu života.

„Ojedinělé případy epidemií většinou nevedly k nějakým zásadním změnám, ale protože se různé epidemie v minulosti v Evropě opakovaly, začala vznikat potřeba hledat nějaké celospolečenské řešení, a tak se (nejprve v Itálii) objevovaly první karantény (slovo pochází z italského quaranta, čtyřicet), vytvořila se politika ochranných kordonů a přes nízkou efektivitu pozdně středověké a raně novověké politické správy se po mnoha desetiletích i staletích testování nakonec dosáhlo úspěchů. Například mor zmizel z Evropy na počátku 18. století patrně především díky těmto opatřením (poslední epidemie v Čechách byla kolem roku 1713). Podobně se věda a politika spojila v epidemii cholery (po roce 1830) nebo při vývoji a zavádění očkování proti neštovicím,“ vyjmenovává přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků.

Velké epidemie či pandemie překvapivě nemají nic společného, co se týče jejich vzniku. A nedá se říct, co obvykle stálo na jejich počátku a co pomáhalo k jejich šíření.

„Každá choroba má a měla svá specifika, šíří se jinak a představuje jiný typ výzvy pro zdravotníky, politiky a sociální systémy. Některé epidemie jsou takzvanými zoonózami, to znamená, že se na člověka přenesly ze zvířat (to je například případ moru). Přechod mezi společností lovců a sběračů a agrární společností tedy zřejmě odstartoval novou kapitolu v dějinách lidských epidemií, protože zemědělci začali ve velkém domestikovat zvířata a žili s nimi v těsném spojení,“ domnívá se Karel Černý a doplňuje, že dalším spouštěčem epidemií je vznik velkých urbanizovaných a industrializovaných center, kde žilo a žije mnoho lidí ve špatných sociálních podmínkách (chudinské čtvrti apod.).

„To byla v minulosti například ideální živná půda k šíření tuberkulózy. Někdy byl viníkem dálkový obchod, který začal v důsledku geografických objevů a tržních mechanismů spojovat vzdálené oblasti, kde byla nabídka a poptávka po exotickém zboží. Objev Ameriky například vystavil populace na obou březích Atlantiku patogenům, které dosud neznaly. Evropany zavlečené choroby zřejmě přispěly k dramatickému úbytku původních obyvatel v některých oblastech, v malém měřítku je to vidět na zprávách českých misionářů z Amazonie a dalších oblastí.“

Omezení mohou trvat i v druhém pololetí

V historickém kontextu docházelo k vyhasnutí epidemií buď tak, že se vyčerpal potenciál dané populace (část osob zemřela, část osob přežila a získala alespoň přechodnou imunitu), choroba tedy přirozeně ustoupila, než se opět vytvořily vhodnější podmínky k jejímu šíření. Skutečně efektivní však byly až lékařské objevy moderní technické medicíny – očkování, systematické dodržování hygieny (objev Ignáce Semmelweise), důsledné uplatňování karanténních opatření.

„Zde je důležité, že rostoucí vzdělanost veřejnosti v Evropských zemích postupně usnadnila spolupráci na těchto opatřeních i v případě, že tím třeba jedinec byl na nějakou dobu negativně postižen. Například karanténa poškozovala obchod a vždy byly pokusy o její obcházení. Jenom vzdělaná populace je schopná přijmout, že krátkodobé ekonomické škody jsou nezbytné, aby se zamezilo šíření nakažlivé choroby způsobené okem neviditelným patogenem,“ říká historik Karel Černý.

A jaký je jeho odhad, jak rychle lidstvo při současné vyspělosti medicíny a preventivních opatřeních pandemii koronaviru překoná? „Staré přísloví praví: Do jedné řeky nevstoupíš dvakrát. Z historických epidemií se tedy chování epidemie koronaviru příliš odhadovat nedá. Navíc na tuto otázku by nejlépe odpověděli kolegové lékaři, kteří mají zkušenosti s nedávnými epidemiemi, jako například SARS. Můj zcela laický odhad je, že bychom se měli připravit na epidemii délkou, nikoli úmrtností, podobnou španělské chřipce a přijmout možnost, že určitá omezení budou trvat ještě v druhé polovině roku.“