Exotické rostliny se u nás pomalu dostávají do povědomí. A to nejen díky přírodním skupinám, které hledají nové cesty pro soběstačnou a udržitelnou jedlou zahradu, ale i vlivem změny podnebí nebo výskytu chorob a škůdců, které často bez chemického zásahu ničí celou úrodu. Proč si tedy nepomoct? I české podnebí nabízí příhodné podmínky pro pěstování mnoha exotických rostlin. S náležitou péči a ochranou vám budou pravidelně plodit.
I brambor či rajče byli exoti!

Nové odrůdy k nám zkrátka přicházejí. A není to novinka posledních dnů. „V minulosti naši předkové často z cest přiváželi exotické rostliny, bez kterých si už náš jídelníček neumíme ani představit. Řada z nás často ani netuší, že brambory, papriky a rajčata nejsou našimi původními rostlinnými druhy,“ říká lektorka přírodních zahrad Lenka Eywa Večerková. Beze zbytku zakořenily do naší kultury a českých zahrad. Tak proč si nezpestřit jídelníček i nyní? Tak jako brambory či rajčata se i současní „exoti“ mohou stát základem jídelníčku budoucích generací. Objevte s námi několik z nich.

Proč exotické rostliny patří do českých zahrad?
Zvyšuje se biodiverzita, jedlé portfolio našich zahrad.

Čím více druhů pěstujeme, tím máme větší šanci, že dopěstujeme plody až do sklizně.

Vlivem oteplování se mění průměrná roční teplota a je méně vody. Některým našim druhům už tyto podmínky nevyhovují a bez chemického zásahu se nedají dopěstovat.

Exotické rostliny nemají u nás škůdce a choroby.

Exotická zelenina

Paprikookurka neboli ačokča je intenzivně rostoucí liána, která musí mít oporu. Vytváří totiž až 4metrové šlahouny. Není mrazuvzdorná, proto je nutné ji vysadit na záhony až po zmrzlých. „Z ačokči se jí lusk, nejšťavnatější jsou mladé, cca 3–4 cm lusky. Starší plody jsou duté a plné černých semen, které se nedají jíst. Zpracovává se za syrova nebo můžete vyloupnout střed a zpracovat ji jako papriku nebo zavařit jako lečo,“ říká Lenka Eywa Večerková. Množí se černými semeny.

Z jakonu se jí velké hlízy jak za syrova, tak i vařené. Po sklizni se doporučuje nechat hlízy chvíli odležet ve sklepě nejlépe v nádobě s mokrým pískem. Díky tomu budou ještě sladší, šťavnatější a křupavější jako kedlubna. Jakon u nás dorůstá do výšky 1,5 metrů. Množí se kořenovými hlízami. Nejsou mrazuvzdorné, a proto je nutné je zazimovat doma – naložit stonkové hlízy bez kořenových hlíz do vlhkého písku a uložit na bezmrazé místo, třeba do sklepa.

Zelenina je nezbytnou potravinou, která by měla být zastoupena v našem jídelníčku každý den.
Běžně dostupné druhy zeleniny mohou být cestou ke zdraví

Vigna čínská připomíná svým vzhledem i nároky fazoli. Jedná se totiž o liánu, ze které visí dlouhé až metrové lusky. K jídlu se zpracovávají buď lusky nebo semena, která ovšem nejsou tak chutná jako fazole. Ze semen se mohou připravovat kaše. Není mrazuvzdorná a množí se semeny. Během pěstování si dejte pozor, aby lusky neležely na zemi, mohly by během dešťů hnít.

Kiwanu se přezdívá dračí okurka, protože chutná velmi podobně – jen je lahodnější a šťavňatější. Jelikož se jedná o liánu, vyžaduje oporu. Pokud se ale rozhodnete ji pěstovat na ploše bez treláže, musí se hodně podmulčovat, aby plody na zemi neshnily. Z kiwana se lžičkou vydlabává dužina za syrova. Slupka je tvrdá a vyhazuje se. Není mrazuvzdorná, předpěstovává se začátkem dubna, po zmrzlých může jít ven. Skladovaná vydrží až do března. Množí se semeny a netrpí plísní okurkovou.

Malá křupavá okurka neboli mexická okurka – cucamelon se dá jíst za syrova nebo se zavařuje. Roste na velmi jemné, křehké liáně, dá se pěstovat na zemi i na opoře. Plody jsou žíhané a velikostí odpovídají kuličkám hroznového vína. Čím více tmavší, tím jsou i chuťově lepší. Pokud je necháte více dozrát, plody vás odmění kyselejší příchutí a tvrdší slupkou. Množí se semeny a nejsou mrazuvzdorné. Předpěstovávají se v půlce dubna, po zmrzlých mohou ven.

Pěstování na vyvýšených záhonech má tisíciletou historii.
Jak obohatit zahradu? Vyvýšené záhony mají své výhody i nevýhody

Malé žluté kuličky mochyně peruánské se často přidávají napíchnuté na párátku k dezertu či nápoji. Rostou na větším, rozložitém keři a pěstuje se podobně jako rajče, ale nevyštipuje se. Vytváří typické bílé lampiony, ve kterém se ukrývají plody. Předpěstovávají se od března, potřebují dobře vyhnojit a ven se sází až po zmrzlých. Množí se semínky nebo se dá rostlinku před podzimními mrazíky vytáhnout ze země, ostříhat a uskladnit na zimu do sklepa. Na jaře ji pak můžete dát domů do tepla. Po vyrašení se řízkuje, tedy se odeberou nové výhony, které v lehkém substrátu zakoření. Netrpí žádnými plísněmi ani chorobami.

„Konzumuje se pouze zralý žlutý plod. Stejně jako u rajčete, jsou zelené plody jedovaté a mohou způsobit nevolnosti,“ doplňuje Lenka Eywa.
Už jste ochutnali malé pruhované nebo žluté melounky pepina gold? Svou chutí připomínají cukrový meloun, ale jsou méně sladké a v chuti jemnější. Keřík o výšce zhruba 60 cm se u nás pěstuje výhradně v malých nádobách na terase či v závěsných truhlících. Omezený prostor totiž podporuje nasazování plodů. Dostatečnou úrodu vám také zajistí každotýdenní přihnojování. Není mrazuvzdorný, na zimu ho můžete ostříhat a dát do sklepa. Na jaře vyraší a nové výhonky se pak řízkují, snadno v lehkém substrátu zakoření.