Nepopírá však, že téměř jarní počasí je na stěně znát. „Je to mokré, teče to, ale jsme rádi za to, co je. Je to jiné než, když je mínus deset, patnáct stupňů. Led má různé vlastnosti. Když je velká zima, tak je mnohem křehčí a když do něj člověk zarazí cepín, více se tříští. Dnes naopak drží parádně, někdy až moc. Všechny podmínky mají něco pro sebe,“ popisuje mladá sportovkyně.

Jen pár metrů od ní slaňuje profesionální lezec Dušan Janák z Brna. „Dnes jsou podmínky ještě dobré. Led je měkký, plastický a dobře se po něm leze. Zároveň skála ještě není teplá, takže to neodtává,“ přidává se. „Původně jsem ani nečekal, že se to při takovém oteplení povede. Mysleli jsme si, že skončíme u běžek, ale máme štěstí,“ dodává.

Není však jediným návštěvníkem se známým jménem. Do Víru zavítal i plzeňský cestovatel a horolezec Jan Trávníček. „Běžně trávím několik měsíců v roce v Himaláji, ale loni jsem nemohl. Mám proto šílený absťák. Jsem moc rád, že to tady kluci připravili, protože je to jediný led široko daleko,“ chválí.

Ačkoliv to pro něj tak úplně není příprava na velehory, jezdí sem rád. „Je to skvělá zábavička. Miluji hlavně ten pohyb a je úplně jedno, jestli je to lezení skalní nebo ledovcové. Je to zkrátka skvělý sport, na čerstvém vzduchu a s fajn lidmi,“ svěřuje se Trávníček známý pod přezdívkou Tráva.

Přístupných je celkem sedm tras pro dvojice sportovců. Ti se tady postupně střídají. „Přijelo spoustu štamgastů. Všichni čekali, až otevřeme. Bylo to vidět i na on-line rezervaci. Během hodiny a půl se zaplnilo čtyřiaosmdesát míst,“ prozrazuje Slávek Matuška z horolezeckého oddílu Vír, který se o ledopád stará.

Zdroj: DENÍK/Jana Kudrhaltová

I on si je vědomý, že podmínky nejsou úplně ideální. „V pátek odpoledne tady ještě mrzlo, večer kolem desáté však nastal zlom, teploty stouply na dva stupně nad nulou a dnes ráno už bylo kolem pěti. Přišli jsme asi o třetinu ledu. Letos tak začínáme lézt na vrstvách, které bychom za normální situace ještě neotevírali a dál ledovali. Lezci jsou opravdu skromní,“ usmívá se Matuška.

To je pravda. Všichni si lezení náležitě užívají. „Když ta možnost bude, určitě přijedeme i příští víkend. Teď kvůli lockdownu moc možností sportování není, takže toto je super trénink. Navíc je to jedna z nejlepších ledových stěn v českých podmínkách,“ vyzdvihuje Martina Vaváčková.

Nebylo to ale jen počasí, které se na stěně podepsalo. Začátek sezony ovlivnil i koronavirus. „Museli jsme snížit kapacitu, dbáme na rozestupy a sportuje vždy maximálně sedm dvojic. Byl to takový zvláštní zahajovací den,“ přemítá Matuška.

Na Vírský ledopád vyšplhali první lezci na přelomu let 2008 a 2009. Od té doby funguje pravidelně, vynechali jen loni. „Nahoře není žádný zdroj vody, takže přírodě trochu pomáháme a tlačíme ji tam čerpadlem. Zbytek už se pak děje přirozenou cestou. Skála namrzá v podstatě každý rok stejně,“ uzavírá Matuška.