„Chtěli jsme ocenit jeho přínos městu a to, co vše za svůj život udělal a vykonal. Nová ulice, která je rovnoběžná s ulicí Ledečskou, se bude jmenovat Generála Gablecha," vysvětlil důvody pojmenování nové ulice dnes již bývalý místostarosta Čeněk Jůzl. Podle předsedy Czech Spitfire Clubu Zdeňka Sádeckého byl generál Gablech velkým vlastencem a morální autoritou.

Imrich Gablech se narodil 4. listopadu 1915 v Hrachovišti na Slovensku. I ve vysokém věku byl v dobré kondici. Jeho životním heslem bylo, nepřízeň osudu překovám silou vůle. „Ano, někdy jsem s životem hazardoval, to se přiznám. Možná je to tím, že už jako dítě jsem chvíli neposeděl, a to ani u jídla. Víte, že ze mě rodiče původně chtěli mít faráře? Ale brzy se ukázalo, že se na to nehodím. Nepřízeň osudu jsem překonával silou vůle, neměl jsem zrovna pevné zdraví, ale nepodléhal jsem slabostem a nefňukal. Ovšem nikdy mě nenapadlo, že budu naživu tak dlouho. Narodil jsem se roku 1915. Pamatuji toho tolik, dokonce císaře pána i První republiku," vzpomínal v jednom z posledních rozhovorů generál Gablech v závěru života na oddělení dlouhodobě nemocných v havlíčkobrodské nemocnici kam se dostal po zlomenině nohy v krčku.

Konec druhé světové války Imrich Gablech prožil v Anglii. Působil zde jako řídící letového provozu u 311. bombardovací perutě RAF.

Než se tam dostal, prošel strastiplnou cestou, která by vydala na dobrodružný román. Po tom všem, co tento poměrně drobný energický muž prožil, nelze než obdivovat jeho vitalitu i to, že po tom všem, čím prošel a po těch ústrcích, které prožil, nezahořkl a uchoval si svůj specifický humor.

Rodák ze slovenského Hrachoviště se v roce 1936 přihlásil k výzvě Tisíc nových pilotů republice. Po vyhlášení Slovenského štátu uletěl do Polska. Po obsazení Polska německou armádou se snažil Imrich Gablech s dalšími čtyřmi vojáky odletět do Rumunska, byl ale 18. září 1939 zajat příslušníky Rudé armády jako údajný špion. Téměř dva roky strávil v sovětském zajetí na Sibiři. Zhubl až na 40 kilogramů, z podvýživy oslepl. Zrak se mu vrátil poté, co mu kamarádi sehnali rybí tuk.

Rozbité kraksny na letišti v Anglii

Po vypuknutí druhé světové války byl ze zajetí propuštěn. Dostal se do Anglie. Chtěl opět létat, ale podlomené zdraví mu to nedovolilo. Na letištích přesto zůstal a šéfoval letové kontrole. "Až do konce války jsem sloužil na největším letišti v Anglii, kde byla trojitá ranvej. Do prostřední přistávali ti, co byli nejistí. Do červené ti, kteří byli hotoví, rozbité kraksny, které hořely, nebo ti, co už letadlo neovládali. Stáli tam hasiči v azbestových oblecích a háky je hned odtahovali, aby mohli přistát další. Jednou v noci jsme museli zvládnout přistání stovky bombardérů. Piloti přistávali jeden přes druhého. Všem se to ale podařilo, žádný nehavaroval ani se nezabil. Já byl ale úplně hotový," popsal Imrich Gablech jak to tehdy na válečné přistávací dráze vypadalo.

Po válce se vrátil do Československa. Po únoru 1948 musel z armády odejít a pracoval jako dělník. Gablech je držitelem řady vyznamenání a ocenění včetně Řádu bílého lva za zásluhy o obranu a vynikající bojovou činnost či polského vyznamenání Komandérský kříž za zásluhy Polské republiky. Vyznamenán byl i na Slovensku .V roce 2005 vydal autobiografii Hallo, airfield-control, go ahead! (Spomienky vojnového pilota)

Generál Imrich Gablech si nikdy nenechal nic od nikoho líbit, i když věděl, že za to bude tvrdě platit. „Pamatuji si, jak jsme slavili sedmdesáté výročí narození Stalina. Přišel soudruh a vybíral příspěvky na dar. Když přišel ke mně, řekl jsem, že nedám. Nezabraly na mě ani zoufalé řeči typu: Vždyť nás osvobodil. Mě nikdo neosvobodil, já jsem se osvobodil sám," uvedl energický veterán jeden z příkladů. Zemřel 16 prosince 2016.

Jeho pohřeb 28. prosince roku 2016 se stal pro Havlíčkův Brod mezinárodní událostí. Hold mu vzdali vojáci tří armád. Minutu před zahájením pohřebního obřadu přeletěly nad havlíčkobrodským kostelem Nanebevzetí Panny Marie dva stíhací letouny Armády ČR. Postaraly se tak o symbolický prolog posledního rozloučení s československým válečným pilotem. „Smuteční mše, kterou celebroval hlavní kaplan Armády ČR Jaroslav Knichal, se kromě nejbližších příbuzných a přátel zesnulého zúčastnily i české armádní špičky v čele s náčelníkem generálního štábu Josefem Bečvářem. Přítomni ale byli i zástupci slovenské a polské armády," vzpomíná Denisa Vernerová z Ministerstva obrany.

Brigádní generál Imrich Gablech se při posledním rozloučení dočkal všech vojenských poct. Na jeho poslední cestě ho doprovodily nejen tóny české a slovenské státní hymny, ale také série výstřelů čestné salvy. Pohřben byl v modré rakvi, která pro něj, jako pilota byla symbolem nebe.