Příkladem je Jihlava. „Dnešnímu Masarykovu náměstí se říkalo Ring nebo Platz, Hauptplatz, Kaiser Franz – Josef Platz, Masarykovo náměstí, Adolf Hitler Platz a opět Masarykovo náměstí. Po roce 1950 to bylo náměstí Míru,“ připomíná jihlavský publicista Stanislav Jelínek. V Jihlavě ovšem mají i ulici pojmenovanou po bývalém ministru zahraničí Janu Masarykovi.

Přejmenovávala se třeba i dnešní Palackého ulice. Svého času byla Příčná, Za rychtářem, Rychtářská, Široká, Steingasse, Palackého. Za fašistického Německa opět Steingasse a dnes opět Palackého. „Třeba dnešní Mahlerova ulice se jmenovala Nikose Belojanise po řeckém revolucionáři. Místní si název zkrátili na Nikose Brkose. Přezdívka se rychle ujala a zakrátko každý Jihlavan věděl, kde to je,“ připomněl Jelínek.

Také v Pelhřimově se centrální náměstí potřetí vrátilo k názvu Masarykovo náměstí. Poprvé se tak jmenovalo po roce 1919, podruhé po roce 1945. Mezitím se nejprve po roce 1943 jmenovalo Heidrich Platz, za socialismu neslo označení náměstí Míru.

Dnešní pelhřimovské Karlovo náměstí a Svatovítské náměstí se do roku 1989 jmenovalo náměstí Rudé armády, resp. náměstí Československé armády. „Třída Vítězného února byla přejmenována na třídu Legií,“ poukázala Miroslava Kvášová z Muzea Vysočiny Pelhřimov.

Zajímavostí je pak v Pelhřimově Komenského ulice. Tak se před rokem 1989 jmenovala ulice v centru, která se pak vrátila k názvu Růžová. Název Komenského ulice se stěhoval na jiné místo, do blízkosti několika škol.

Jinou zajímavostí je dnes už neexistující (nejen název) náměstí Julia Fučíka. „Tak se před rokem 1989 jmenovalo prostranství mezi budovami gymnázia a obchodní akademie. Dnes se pro tuto lokalitu používá označení Jirsíkova ulice,“ přiblížila Kvášová.

V Třebíči je hlavní náměstí pojmenováno po císaři Karlu IV., jmenuje se prostě Karlovo. Nebývalo to tak vždycky, respektive je to poněkud složitější. Do roku 1903 to skutečně bylo náměstí Císaře Karla IV., poté vedení radnice rozhodlo o zkrácené podobě Karlovo náměstí. Od roku 1951 do roku 1991 se jmenovalo Gottwaldovo, aby se pak název vrátil zpět na Karlovo.

Ve městě je i Komenského náměstí. A taky Václavské, jež se ovšem za socialismu jmenovalo náměstí Osvobození. Masarykovo náměstí zase neslo do roku 1991 pojmenování Čs. armády.

Pavel Heřman, někdejší starosta města, dnes radní: „Po revoluci jsme usoudili, že všechno je potřeba dělat s mírou. Samozřejmě jsme tu nechtěli upomínku na Gottwalda, Marxe, Engelse či Malinovského. Na druhou stranu, ano, Marie Majerová byla význačná komunistická spisovatelka, kdo ji ale dneska čte, že? S přejmenováváním byla spojena mašinerie běhání po úřadech, obyvatele dotčených ulic to stálo nemálo peněz a času.“

Také některé ulice ve Žďáře nad Sázavou nesou jména slavných. Ve Žďáře lze najít také ulice nesoucí jména osobností nadregionálního významu – Jungmannovu, Bezručovu, Santiniho či Žižkovu.

Mnohá místa také časem měnila svůj název. Tak například centrum města, kdysi Velké náměstí, se po návštěvě prvního československého prezidenta změnilo na Masarykovo náměstí. Za okupace se město opět vrátilo k názvu předchozímu, ovšem od roku 1945 to bylo nanovo Masarykovo náměstí. „V roce 1954 bylo centrum přejmenováno na Velké náměstí, od roku 1971 na náměstí Klementa Gottwalda. V roce 1980 bylo přejmenováno na Gottwaldovo náměstí a v roce 1990 se název centra města změnil na náměstí Republiky,“ informoval Miloslav Lopaur.

Velké změny čekaly po roce 1989 některé ulice v Přibyslavi. „Přibyslav byla v tomto směru v předrevolučních letech řekněme hodně aktivní, takže po listopadu 1989 se měnily názvy hned několika ulic, včetně náměstí,“ říká starosta Přibyslavi Martin Kamarád. Například přibyslavské náměstí se jmenovalo Gottwaldovo, dneska nese jméno Bechyňovo po významném přibyslavském architektovi. Po roce 1989 se v Přibyslavi rozhodli dávat ulicím jména hlavně po místních významných rodácích. Například ulice ve čtvrti Pod Bramborárnou se jmenuje ulice Romana Podrázského po bývalém starostovi a akademickém malíři.

Ne všude však vítr změn zavál. Například v Havlíčkově Brodě najdete ulici vedoucí k Domovu důchodců Reynkova, která je pojmenovaná Stachanovská. Připomíná pro dnešní mládež už zcela neznámé úderníky, kteří v Sovětském svazu vytvářeli pracovní rekordy. Jak se později ukázalo často i zcela vymyšlené anebo výrazně vylepšené.