Do obřadní síně Staré radnice, kde se slavnostní obřad konal, doprovodily manžele Holoubkovy na tři desítky jejich nejbližších - rodina a přátelé. Sobotní termín kamenné svatby se jen těsně minul s datem jejich sňatku. „Brali jsme se 2. června 1949 na Staroměstské radnici v Praze. Oddával nás tehdy primátor Vacek," vzpomněla pětaosmdesátiletá Irena Holoubková. Luboši Holoubkovi je osmdesát šest let. „A mně bude tolik na svatého Václava, manžel je starší jen o půl roku," prozradila Irena Holoubková. Holoubkových se mezi hosty sešly čtyři generace. „Máme tři kluky, a vnoučata a pravnoučata teď nahonem opravdu nespočítám," usmíval se Luboš Holoubek.

Sobotním obřadem provedl přítomné místostarosta Ladislav Bárta, Holoubkovi ale už v pátek obnovili svůj manželský slib před knězem a před bohem v kruhu svých sousedů z Domu klidného stáří, kde spolu žijí. Koho napadlo mimořádné výročí připomenout slavnostní kamennou svatbou? „No rozhodně babičku," poškádlil se smíchem oslavenkyni jeden ze tří synů Holoubkových Aleš. „Ona babička je taková akční a organizátorsky nadaná," dodal vnuk „novomanželů" Martin Holoubek.

„No jistě že mě to napadlo. Říkala jsem - lépe se sejít dřív na svatbě než později na pohřbu. No nemám pravdu?" pověděla usměvavá nevěsta. „My chceme každému dát kousek takové odvahy… aby se nebáli ničeho, ať už mají jakákoliv léta a jakékoliv těžkosti, aby si každý den z toho, co bylo, vybírali to dobré, a tím se těšili. Potom se v těch obtížnějších situacích, a že jich v životě je,  z toho lépe dostanou," doplnil manželku Luboš Holoubek.