Lidé už si na svítící dům zvykli natolik, že je na předzahrádce téměř neustále nějaký pohyb. „Letos jsme ani nedávali vědět, kdy to zapneme. Minulou neděli jsem světýlka rozsvítil, pak jsme si šli sednout do obýváku a najednou slyšíme juchání. Během chvilky tu bylo dvacet lidí a hned začala zastavovat i auta,“ říká majitel domu.
A rozhodně se nejedná jen o místní. Podle Heleny Kučíkové lidé jezdí i z velké dálky. „Nedávno nám psala kamarádka, že její sestra, která bydlí až za Jihlavou, si náš dům taky přijela vyfotit. Rozhodně nás nenapadlo, že by tohle naše zdobení mělo mít až takový ohlas. To jsme určitě neplánovali,“ zamýšlí se Kučíková.
Začalo to přitom poměrně nenápadně – a první rok i tak trochu fiaskem. „Poprvé jsme zdobili v roce 2008, kdy jsme se sem přistěhovali. Tehdy to byly jen ty dva stromky, které máme před domem. Dali jsme na ně osvětlení a nějaké postavičky. Ty nám ale lidi zničili a roztrhali,“ vypráví Milan Kučík.
Jeho manželka ale okamžitě dodává: „To nás ale neodradilo. Natruc jsme příští rok zdobili znovu,“ prohlašuje rezolutně.
Zničenou výzdobu mívali každý rok až do předloňska. Podle všeho se vždy jednalo o práci puberťáků. Loni ale došlo ke změně – dekorace přežila zimu bez úhony a Kučíkovi doufají, že tomu tak bude i letos.
Dům Kučíkových se nyní rozsvěcuje se začátkem adventu, v dřívějších létech se ale často stávalo, že se rozzářil o více než měsíc dříve. „To kvůli tomu, že jsem sloužil v armádě. Tehdy jsem jezdil na zimu do mise, Vánoce jsme proto mívali už v říjnu,“ vysvětluje Milan Kučík, který se zkrášlováním svého domu vyloženě baví. „V tuto chvíli je tady asi patnáct tisíc světýlek. Ale některé řetězy jich mají i šest set. To zkrátka naskáče,“ popisuje.
Jeho manželka prozrazuje, že si z nich lidé občas dělají legraci. „Prý kvůli nám zkrachovaly některé ty energetické společnosti, protože máme moc velký odběr,“ směje se.
Je to samozřejmě nadsázka, protože všechna světýlka jsou LED, a tak mají minimální příkon. Oba manželé ale říkají, že i kdyby se jim prosincový účet za energii navýšil, nijak jim to vadit nebude. Důležité je, že jejich koníček přináší lidem potěšení.
Kučíkovi nemají rádi přeplácanou a mnohobarevnou výzdobu. Vše ladí do žlutomodra, nově přidali tři kousky ve studené bílé. To se líbí i sousedům, kteří je v jejich úsilí povzbuzují. „Sousedy máme bezva,“ přikyvuje Helena Kučíková. „Říkají nám, že výzdobu klidně můžeme rozšířit i na jejich střechy. Tak uvidíme, třeba to příští rok natáhneme i k nim.“
To by ovšem znamenalo práci navíc. I takhle zabere zdobení několik dní – přičemž na komíně a na střeše zůstává po celý rok. „Tam jsem vlezl jednou a od té doby to tam visí. A to, co se připravuje každoročně, jsem letos dělal skoro týden. Ve středu 17. listopadu bylo volno, já si pak vzal ještě dva dny dovolené a pak na tom dělal ještě o víkendu. Od rána do večera,“ doplňuje Milan Kučík. Ale říká to s radostí v hlase – protože ví, že tak přináší radost ostatním. Odměnou za toto úsilí jsou mu rozzářené dětské tvářičky.