Pelhřimovské železářství Zdeňku Svěrákovi učarovalo už před lety. „Dobře se cítí v obchodech, které mají takového toho starého ducha, ne v moderních nákupních centrech. I proto nás má rád. Sice posledně říkal, že ho mrzí, že už tam nemám původní zaměstnance, na které byl zvyklý, ale i tak se rád zastaví,“ svěřuje se Jaroš.

Zdeněk Jaroš nemá se známým hercem, režisérem a scénáristou společné jen křestní jméno. Pojí je i pohled na svět. „Máme opravdu hodně podobné smýšlení. Pěkných pár hodin už jsme spolu prohovořili, dokážeme rozebrat nejen politiku, ale i osobní život. Pan Svěrák je velmi komunikativní, rád vypráví vtipy a má rád lidi,“ pokračuje Jaroš.

Studenti se v létě uplatní hlavně při úklidu ve městě. Ilustrační foto.
Studenti najdou v létě na Vysočině brigády u technických služeb, když vir dovolí

Právě to mu dokázal i v momentě, kdy jeho přítel potřeboval pomoc. „Před lety mému kamarádovi povodeň vzala celý dům. Rozhodl jsem se pro něj tehdy uspořádat sbírku a oslovil jsem lidi, které mám v kontaktech. Pan Svěrák, aniž by ho znal, neváhal a poslal mi peníze na účet,“ oceňuje Jaroš.

Za hranicemi okresu má chalupu

Není to ale jen Jarošovo železářství, které slavného herce s Pelhřimovskem spojuje. Těsně za hranicemi okresu, v Růžkových Lhoticích, má totiž svou chalupu. „Musím o něm mluvit jen v superlativech. Je velice slušný a na to, jaký je to mistr, i velmi skromný. Jezdí k nám nakupovat, každého pozdraví a dá se s ním hned do řeči. Myslím, že toto by vám potvrdila většina obce,“ líčí s úsměvem Marie Marhanová, místostarostka Čechtic, pod něž Lhotice spadají.

Zdroj: Youtube

Pelhřimovsko ho inspirovalo i při psaní scénáře k filmu Vesničko má středisková. „Za všechno prý mohly zuby. Zdeněk Svěrák hledal zubaře, přes nejž se dostal na vesnického felčara, který se později stal předobrazem doktora v podání Rudolfa Hrušinského,“ prozrazuje pelhřimovský badatel a novinář Miroslav Galko.

Demonstrace v Minsku
Kraj Vysočina končí spolupráci s Čínou a nepokoji zmítaným Běloruskem

I ona slavná věta „Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“, která ve snímku zazněla, nebyla zcela vymyšlená. „Když se vraceli od zmíněného lékaře, někdo cestou nad Pelhřimovem utrousil, že právě tady se staví krematorium. Svěrák si to zapamatoval a omyl byl na světě. Stavěli totiž pouze smuteční síň a ta tu stále stojí,“ vysvětluje Galko.

Reálný základ měly i další scény. „Příběh s řidičem náklaďáku a jeho závozníkem se prý doopravdy stal. Pan Svěrák se inspiroval vyprávěním jednoho pána ve vesnici, kde má chalupu. Tato story ho natolik zaujala, že se ji rozhodl použít,“ přidává další historku Daniel Resl z Pelhřimova.