Traduje se, že novoměstská lyžařská historie se začala psát v roce 1891, kdy fryšavský lesník Rudolf Gabessam začal jako první v regionu používat lyže. „Ono to ale bylo už o rok dřív. Alespoň podle vyprávění tehdejšího hostinského Koska. Už na konci roku 1890 přijel na lyžích fryšavský revírník Rudolf Gabessam do hospody ke Koskům, kde se pravidelně hrávaly taroky,“ začíná s vyprávěním novoměstský patriot a velký znalec místních dějin Ladislav Slonek.

Koskova hospoda na Pasekách u Studnic byla centrem společenského dění. A právě tam zamířil na svých nových skiích, jak se lyžím tehdy říkalo, Rudolf Gabessam. „Na sklonku roku 1890, když byly vyhlášeny další taroky s jelením jídelníčkem, došlo k události, která poznamenala život na Horácku. Již delší dobu v novinách byla popisována novinka, která přišla z norské Kristianie. Jízda na sněhu na dvou prkýnkách – skiích. Při jízdě se jezdec odpichoval jednou holí, kterou také používal k brzdění,“ popisuje novoměstský patriot.

Pozdvyžení v hospodě

Hostinec stával o samotě, a tak se tam jeho návštěvníci museli nějakým způsobem dopravit. V zimě povětšinou na saních tažených koňmi. „Fryšavský revírník Rudolf Gabessam tehdy způsobil rozruch, když přijel na do té doby neznámých skiích. Lyže si opatřil ze Štýrska a již týden se na nich proháněl okolo Fryšavy, než se vypravil na Paseky na taroky. Gabessam před hospodou na louce předváděl, co se za krátkou dobu na skiích naučil. Lyže potom uložil do chodby hostince,“ vysvětluje Ladislav Slonek.

Skie se ten den staly tématem číslo jedna. „Hostinský Kosek si prý lyže v chodbě uložené změřil colštokem a podrobně si prohlédl jednoduché vázání. Druhý den ráno na půdě, kde měl sklad prken, vyhledal odpovídající listnaté řezivo, v dílně si vyrobil jednoduché kopyto a začal vyrábět kopie Gabesamových lyží,“ vzpomíná na Koskovo vyprávění novoměstský patriot.

Ale ať se tehdejší hostinský snažil, jak chtěl, skie se mu vyrobit nepodařilo. Obrátil, se proto na vyhlášeného stolaře, koláře a stavitele vodních kol, Adolfa Slonka, aby mu kopie lyží pomohl dokončit. Nebo aby mu udělal nové. „Byl to můj děda a byl nesmírně šikovný. Vynikal precizní prací ze dřeva, uměl i excelentně dřevo soustružit. A tomu se lyže vyrobit podařily. Asi za týden už měl hotovou kopii revírníkových skií,“ pokračuje Ladislav Slonek.

Lyže pro bruslaře

Lyže se postupně dostávaly mezi další obyvatele Novoměstska. Staly se v zimě oblíbeným „dopravním prostředkem“. „Jejich výrobou se začali zabývat i další stolaři, takže se lyže brzy rozšířily do celého kraje,“ doplňuje Petra Tomášková.

Záhy se s nimi seznámili i členové novoměstského Bruslařského klubu. Klub měl ve svých stanovách povoleno pěstovat i jiné sporty a sportovní zábavy. Proto byly v roce 1903 zakoupeny dva páry lyží, které si členové za mírný poplatek půjčovali. A lyžařů začalo přibývat. V roce 1910 to došlo tak daleko, že se z Bruslařského klubu stal Sportovní klub Nové Město na Moravě a brusle vyměnili jeho členové za lyže. O rok později už se na Novoměstsku hlásilo k lyžařskému sportu 898 nadšenců. A lyže porazily brusle na plné čáře.