O panických atakách se mezi lidmi moc nemluví. Přitom jimi trpí řada z nás. Jak to začalo u vás?

Docela nevinně a nenápadně. Poprvé na pracovní cestě do Třeboně, kdy jsem pocítil nevolnost v autobuse. Bylo mi tak zle, že jsem musel vystoupit. Bylo dopoledne, sváděl jsem to na přejedení. Ovšem už začalo být vše zvláštní. Potom to chvíli vypadalo, že je vše v pořádku. Jenže přišla další nevolnost v autě, kdy jsem si opět připadal jako přejedený. Je fakt, že jsem si dopřál moc jídla z rychlého občerstvení. Opět jsem to vysvětlil přejedením.

Začalo vám být jasné, že to jen přejedením nebude.

V té době jsem se pohyboval v Českých Budějovicích, kde tehdy bydlela přítelkyně. Tedy ve velkém městě oproti tomu, kde jsem žil předtím. Začal mi vadit i pobyt mezi lidmi. Jako učitel hry na kytaru jsem rušil hodiny se žáky. Neměl jsem energii na to, aby byl se mnou někdo cizí. A abych musel věnovat pozornost někam, kam mi v tu chvíli nepřišlo podstatné. Musel jsem se dát do kupy.

Můžete popsat, kde nastal největší zlom?

Vše se postupně zhoršovalo. Pak jsem seděl na kávě s přítelem v jednom z nákupních center. Udělalo se mi velmi nevolno. Musel jsem rychle odběhnout na záchod. Cesta domů skrze celý obchodní dům byla šílená. Divím, že jsem to ustál a neseklo to tam se mnou. Domů jsem tedy nějak došel. Vše se stupňovalo, nemohl jsem jít ani se psem ven. Začaly mě trápit nepříjemné záchvaty. Byly hrozné i pro mé blízké, když u nich zrovna byli. Vánoce jsem s strávil se svou úžasnou rodinou. Chvílemi jsem nedával ani je a musel jsem se zavřít do pokoje a odpočinout si.

Od Vánoc se váš stav výrazně zlepšil.

Ataky mě dost překvapily. Považuji se za šťastného a spokojeného člověka. Nechápal jsem, proč se to děje. Musel jsem na sobě hodně zapracovat, jít do hloubky sebe sama a zjistit proč. Za krátkou dobu se mi podařilo dostat se z nejhoršího. Hodně mi pomohla praxe s klienty z dob, kdy jsem dělal terapeuta a sociálního pracovníka. Dokázal jsem si každou chvíli i záchvat zpětně přehrát a uvědomit si, co se děje. Z toho bludného kruhu jsem ještě zdaleka nevystoupil, ale už se to blíží. Je to těžké. Musíte si uvědomit nebo zjistit, co jsou panické ataky. Jedno slovo - strach.

To není asi moc příjemné, když se má člověk takto věnovat sám sobě v těchto stavech.

Musíte si přiznat, čeho se bojíte a srovnat si to v sobě. Nesmíte zůstat stát na místě. Myslím tím to, že jsem nemohl skoro ani sednout do auta. I tak jsem šel a jel aspoň kousek. Důležité je si uvědomit jedno. Buď tuto nepříjemnou nemoc podmaníme my, nebo si nás podmaní ona. Takže opravdu neustupovat a pořád se snažit žít a zkoušet. Klidně se v sobě vrtejte, pokud můžete. Chápu, není lehké vidět i ty nehezké stránky. Stačí si je jen přiznat a uvědomit. Také jsem se vrátil do kavárny, kde přišel největší zlom. I přes svůj strach jsem tam vešel. To mi pomohlo odblokovat se ještě více.

Máte ještě nějaká doporučení pro ty, které postihly panické ataky?

Často jsem chodil do přírody a čistil se tam od všeho negativního. Dále bych doporučil začít brát vitamíny, případně bylinky. Já na to nikdy nebyl, ale vidím u sebe pozitivní účinky. Pokud kouříte, je dobré cigarety omezit. Je třeba pít hodně vody. Samozřejmě pomáhá nejvíce, pokud máte kolem sebe ty nejbližší. Ty, ve kterých máte oporu a kterým na vás záleží. Pokud vidíte, že to ani tak nezvládnete, nebojte se navštívit odborníka. Terapeuta, psychologa, psychiatra. Každý jak uzná za vhodné.

Jak se cítíte nyní?

Momentálně se cítím skvěle, cítím velké zlepšení. Také jsem pochopil, proč to muselo být. Ovšem Díky této nemoci jsem i hodně zjistil ohledně lidí, kteří mají zájem být se mnou. Ať v pracovním, tak i v soukromém životě.