Jedním z prvních tatínků, kteří u porodu svou manželku podpořili, byl Vratislav Voral ze Sobíňova. „Bylo to něco nového a byl jsem šťastný, že narození naší dcery mohu prožívat se svou ženou,“ začíná s vyprávěním.

„Jelikož porod proběhl docela rychle a já se dostavil skoro na poslední chvíli, tak jsem neprodělal tu fázi čekání, ale jen to nové zrození dcery, ze kterého jsem byl okouzlen. Nejhezčí bylo, když jsme zůstali, žena ještě na vozíku, s malou sami a měli jsme možnost dát průchod všem emocím. Nádherné bylo i to důvěrné ticho, když jsme se drželi za ruce a zbožně jsme koukali na naše dítě,“ vzpomíná tatínek dnes pětadvacetileté dcery.

Přítomnost tatínků u porodu byla novinkou i pro personál nemocnice. „Personál si této novoty považoval a celé jeho chování bylo profesionální a citlivé,“ chválí Voral, který už tenkrát mohl přestřihnout pupeční šňůru. „To byla jedna z novinek, která mi byla nabídnuta. Já ji, alespoň doufám, zvládl s úspěchem,“ dodává s úsměvem.

Na sále byl se svou ženou ale až u druhého porodu. „U toho prvního jsem ještě být nemohl, ale už se proslýchalo, že to v havlíčkobrodské porodnici bude možné. Žena se proto rozhodla, že další porod absolvuje pouze se mnou. S nápadem přišla ona a já jsem s tím bez problému souhlasil. Byl jsem rád, že má ke mně takovou důvěru,“ svěřuje se Voral.


DÍKY TEHDEJŠÍM PORODNÍM ASISTENKTÁM


O přítomnost otců u porodu se zasloužily tehdejší porodní asistentky. „V roce 1992 se vydaly naše porodní asistentky na soukromou dovolenou do Holandska, kde měly možnost se seznámit s přístupem nizozemského zdravotnictví a porodních asistentek k domácím porodům a péči o rodičky. Zaujala je myšlenka osoby blízké u porodu - jako pomoc matce po celou dobu porodní," říká vrchní sestra gynekologicko-porodnického oddělení Martina Horáčková.

V roce 1993 proto vyrazily Jaroslava Uchytilová, Daniela Nejedlá a Radmila Blahošová do nemocnice Brno-Bohunice, kde s touto problematikou jako jedna z mála porodnic v republice již měli zkušenost. „V Brně absolvovaly certifikovaný kurz cvičení pro těhotné, bez něhož nebylo v té době možné praktikovat tuto metodu otce u porodu na porodnicích,“ prozrazuje mluvčí brodské nemocnice Petra Černo.

„S podporou tehdejšího primáře Stanislava Hanuše a ředitele nemocnice Karla Přibyla bylo na podzim roku 1993 umožněno na zkoušku dvěma tatínkům být s rodičkou u porodu. Od roku 1994 se stala již přítomnost osoby blízké u porodu součástí námi poskytovaných služeb. Byli jsme první porodnice na Vysočině a patřili jsme i mezi několik prvních v republice,“ zdůrazňuje Černo.


UPEVNĚNÍ VZTAHU


Loni manželé Voralovi oslavili třicáté výročí svatby. „Věřím, že i tento společný zážitek upevnil náš vztah. Protože nejen radost, ale i starost do rodinného života patří a porod je jedna z věcí, kde oba rodiče prožívají silné emoce společně. Takže bych přítomnost u porodu srdečně doporučil,“ vyzdvihuje Voral výhody tatínka přítomného u porodu.

To potvrzuje i zástupce primáře gynekologicko-porodnického oddělení Erik Lajtman, zároveň ale dodává i určitá rizika. „Muž u porodu často prospěje své ženě, svému dítěti a ovšem i sobě samému. Samozřejmě, jeho emoční či praktická pomoc ženě i potomkovi je velmi důležitá, ale v motivaci, zda se zúčastnit porodu, by neměl zapomínat na sebe. Pokud vnitřní motivace chybí a muž jen chce vyhovět tlaku své partnerky nebo společenské normě, jeho život a chování to může poznamenat,“ upozorňuje.

Každý muž ještě před vstupem na porodní sál by se měl ujistit, že jeho partnerka ho při porodu opravdu chce. „Upřímně si přiznat, zda bude pro partnerku přínosem. Pořídit si o porodu co nejvíce informací. Co nejvíce o porodu mluvit se svou partnerkou, podporovat ji a rozebrat s ní její obavy. Vědět, jak jeho žena chce rodit, mít společnou představu o porodu. Navštěvovat porodní kurzy, kde mu všechno odborně vysvětlí. Naučit se relaxační techniky, při kterých může partnerce při porodu pomoci. Uvědomit si, že pro partnerku je jeho přítomnost důležitá, není zbytečný. Smířit se s faktem, že rodit bude muset jeho žena, on může jen pomoci a být jí psychickou oporou,“ dodává Lajtman.


VĚTŠINA PORODŮ S OSOBOU BLÍZKOU


V brodské porodnici chce mít většina maminek u porodu někoho blízkého. „Aktuálně se asi 98 procent porodů u nás uskuteční za přítomnosti osoby blízké. Ať už jsou to tatínkové, maminky rodiček tedy babičky, duly, ale někdy to bývá třeba i tchán či kamarádka,“ vyjmenovává Černo.

Už řadu let je v havlíčkobrodské nemocnici možnost osoby blízké u porodu zcela zdarma. „Nejsou tedy žádné podmínky, které by měla osoba blízká splňovat - kromě dobrého zdravotního stavu a vlastního uvážení. Absolvování přípravného předporodního kurzu se pouze doporučuje, neboť se zde všichni seznámí s prostředím porodních sálů, s prací porodních asistentek a získají potřebné informace o průběhu porodu, dýchání, masážích, úlevových polohách. Kurz ale není podmínkou pro vpuštění na porodní sál,“ potvrzuje Černo.

Nemocnice Havlíčkův Brod umožňuje i přítomnost rodičů u nedonošených dětí. „Boxový systém máme i na perinatologickém centru a jako jediná nemocnice v Kraji Vysočina umožňujeme u nedonošených dětí pobyt na jednotce intenzivní péče o novorozence - perinatologickém centru - pro oba rodiče. Pokud je tedy miminko v inkubátoru z důvodu nízké porodní váhy, může u sebe mít maminku i tatínka,“ pochlubila se Černo.