Třiapadesát metrů vysoká věž kostela skýtá pohled na město a přilehlé okolí. Původně měla tato stavba ze 14. století obrannou funkci. Byla místem, kam se mohli obyvatelé města v případě napadení ukrýt. Navíc sloužila i jako zásobnice potravin a pití na několik dní.
Sto tři schodů, které musí příznivci dalekých výhledů absolvovat, vede okolo mnohých tajemných zákoutí. Například kolem někdejšího obydlí zvoníka. „Posledním zvoníkem, který ve věži bydlel, byl Musil. Pro jeho drobnou postavu se mu říkalo Musílek. Zvoník neměl zrovna na růžích ustláno, protože musel sloužit především noční směny. Držel hlídku. Každou hodinu hlásal zvukem trubky nebo píšťaly, že je vše v pořádku. Pokud zahlédl požár, probudil obyvatelstvo oddělenými údery na zvon,“ popsal neradostný život zvoníka žďárský historik Miloslav Lopaur, který se v sobotu ujal role průvodce.¨
Vedle svého příbytku ve věži míval zvoník i kozí chlívek. Dostat rohatá zvířata po úzkých točitých schodech nahoru prý nebylo nijak složité. „Kozy, a zvláště kůzlata, jsou v podstatě kamzíci a jsou schopny po schodech nejen vystoupat, ale dokonce i skotačit,“ vysvětlil Miloslav Lopaur.
Těsně pod vchodem na vyhlídku si mohou návštěvníci prohlédnout i čtyři zvony, z nichž jeden pochází z roku 1489. „Je to zvon Marie, kterému se dříve říkalo také poledňák nebo šturmovák. Jeho mladší „sourozenci“ pocházejí z let 1989 až 1990. Jejich jména jsou Prokop, Cyril a Metoděj,“ doplnil Miloslav Lopaur.
Z vrcholku věže je město Žďár jako na dlani. A nejen samotné město. Krásný výhled je i na nedalekou Zelenou horu s poutním kostelem svatého Jana Nepomuckého. „A dá se zahlédnout i vrch Peperek, Tisůvka a směrem k Novému Městu Harusův kopec. Když nám počasí přeje, lze dohlédnout do vzdálenosti dvaceti kilometrů,“ podotkl Miloslav Lopaur.
Věž kostela svatého Prokopa bude letos otevřena jen čtyřikrát. Druhou příležitost vystoupat na její vrchol budou mít Žďárští 10. června od 13 do 20 hodin.