V Jihlavě byl klid, jen hlídky Veřejné bezpečnosti sledovaly besedující hloučky.

„V Praze hned začala veliká shromáždění, ale v Jihlavě nic. Na náměstí Míru mě legitimovali příslušníci VB. Ze samé radosti jsem jim začala nadšeně vyprávět, jaké krásné věci se dějí v Praze a kolik lidí se tam raduje v ulicích. A oni hned byli sprostí a řekli, ať se seberu a jedu do Prahy a nikomu nic neříkám. Nebo že mě seberou. A tak jsem utíkala se strachem k rodičům,“ vybavila si zklamání Iveta.

Nicméně Jihlavané začali brzy vystrkovat růžky. V úterý 21. listopadu začala pro Jihlavany revoluce doopravdy shromážděním před jihlavským gymnáziem a nadšené zástupy se odtud hned táhly na náměstí Míru. Od následujícího dne se obrazně řečeno se shromážděními roztrhl pytel a ve čtvrtek 23. listopadu se ve městě zrodila politická základna Občanské fórum. Jihlavané se scházeli všude možně pod širým nebem i v restauracích či sálech. Dělníci, studenti, zaměstnanci, úředníci, všichni rokovali a volali po reformách.

„Chtěli jsme vyměnit ředitele Okresního podniku bytového hospodářství. V hospodě Na Pančavě to jen hučelo, ale tehdy se ředitel Karel Pěška postavil na zadní. Že s námi nebude vyjednávat, že on je statutární orgán pro vládu a nikdo s ním ani nehnul,“ připomněl topič senior Jiří Bartoš z tehdejší středotlaké kotelny U Dvora.

Život ve městě se začal měnit

Komunisté ve vedení Městského národního výboru v Jihlavě nevěděli, co mají dělat, přesto museli jednat. První změny se udály po zasedání 20. prosince 1989, kdy byl odvolán místopředseda Josef Bajer a čtyři další členové KSČ. A hned v únoru 1990 odstoupilo či bylo odvoláno více než padesát poslanců a společenský život ve městě se začal měnit.

Dodejme, že sametová revoluce propojila celou republiku s Prahou. Z okresních měst vyjížděly do hlavního města desítky autobusů, plné lidí, vlajek a transparentů. Venkov svážel demonstranty na podporu televize, rozhlasu, proti pálení archívů Státní tajné bezpečnosti a dalším pozůstatkům režimu, které komunisté bránili zuby nehty. Rovněž z Jihlavy vyjížděly plné autobusy.

„Nezapomenu na ulice, plné lidí v Praze a v Jihlavě nebyla v deset večer venku kromě esenbáků ani noha. Naštěstí za pár dní už slavila celá republika včetně Jihlavy,“ připomněla Iveta, dnes žijící v Praze.

STANISLAV JELÍNEK