„Už jsem si zvykl. Někdy je to horší, jindy je zima lepší. Nejhorší je, když napadne na holou silnici mrznoucí déšť. Tak, jak se to stalo 7. prosince loňského roku,“ zavzpomínal na den, kdy měli silničáři hodně napilno, Ladislav Rasocha.

Silnice se tehdy změnily v kluziště. Auta se na nich jen těžko udržela. „Šel z toho strach. A jestli někdo řekne, že strach nemá, tak lže. Ale dokud se člověk bojí, je to dobré. Jakmile ho strach opustí, tak se vždycky něco stane,“ podotkl silničář.

Jeho práce je neustálý adrenalin. Nikdy neví, co přijde. A nejde jen o nepřízeň počasí. Práci mu často ztěžují i řidiči stojících či jedoucích vozidel. „Když jedete s radlicí, přesahuje vám vpravo nějakých sedmdesát centimetrů. Když pak míjíte stojící auto, hlavně náklaďák, musíte s tím počítat. Občas se někde bojím, že to neprojedu. Zvláště tam, kde je úzká silnice a navíc zasypaná sněhem. To pak nevíte, kde je krajnice. Nebo jestli tam není třeba nějaký pařez,“ popsal Ladislav Rasocha.

„Všem také radím, aby, když zastaví na úzké silnici, zapnuli parkovací světla. Abychom je dobře viděli. Často se tím předejde nepříjemným situacím,“ dodal.

Pavel Svoboda zavede do Afriky v online přednášece.
Cestovatel Svoboda zavede online do Afriky z kavárny Práh

Někteří řidiči se k silničářům chovají ohleduplně. Jiní jim naopak jejich práci ztěžují. „Někteří nás neberou. Tak to prostě je,“ pokrčil rameny Ladislav Rasocha.

Krajští silničáři pracují ve dne v noci. Komunikace je prostě v zimě zapotřebí neustále udržovat v provozuschopném stavu. Nejprve ty hlavní, a teprve poté ty vedlejší. „Některé silnice se solí, jiné se sypou inertním materiálem – to jsou většinou ty menší silničky. Tam míváme někdy dost velký problém s vyhýbáním. Lépe se jezdí na těch širších. Ale zase je tam větší provoz,“ srovnával jízdu na silnicích prvních a nižších tříd řidič posypového vozu.

Jeho práce je někdy nekonečná. Zvláště v době kalamitních stavů, kdy čerstvě projetou a posypanou komunikaci okamžitě zakryjí nové sněhové vločky. „Někdy objíždíme stejnou trasu několikrát za noc. Prohrnu a posypu silnici, a za hodinu to vypadá, jako bych tam nikdy nebyl. Nejhorší je když sněží a k tomu fouká. A to hlavně v otevřené krajině. Někdy musíme dokonce jezdit ve dvou, v páru,“ vysvětluje nástrahy své práce silničář.