Jak najít v lese hamr? Přece po sluchu. Rány do kovadliny z posázavského Šlakhamru zněly v sobotu lesem snad na kilometr daleko.

Šlak je rána a hamr kladivo. Poněmecku. Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou je stavení jak z pohádky. Není divu. Je to kulturní památka o kterou se pečlivě stará Technické muzeum v Brně.

Původně středověký hamr neboli mechanická kovárna, měl za úkol zpracovávat železnou rudu těženou v okolí. „Jenže pravý hamr tady zanikl už v sedmnáctém století,“ vyvádí nás z omylu Alena Najbertová z technického muzea. To, na co se díváme a obdivujeme, je mlýn rodiny Brdíčků. V roce 2011 zde Technické muzeum v Brně otevřelo expozici věnovanou hamernictví, dřevařství a bydlení za posledních majitelů. Jádrem expozice je plně funkční hamerské zařízení, získané z nářaďového hamru v Podhůří u Nepomuku, na kterém při speciálních akcích pracují kováři.

Tři sousedky zbudovaly ve Žďáře nad Sázavou komunitní zahradu pro veřejnost.
Zahrada na sídlišti ve Žďáře semkla zdejší obyvatele. Zbudovaly ji tři sousedky

Při běžných prohlídkách je návštěvníkům předváděna činnost vodního kola, potřebného pro provoz hamerského kladiva. Jenže Brňáci dostali skvělý nápad. Už sedm let pořádají ve Šlakhamru řadu letních kulturních akcí pro rodiny. A tu poslední máme možnost vidět.

Nejsme sami. Cestou potkáváme rodiny, které si nenechaly sobotní podívanou ujít. Například Josef Tajovský se sem vydal z Havlíčkova Brodu. „Je to tak deset let co jsem tady byl s vnukem. Teď jsem to chtěl vidět znova. Ta hamernická technika je nádherná,“ říká.

Uprostřed venkovského dvora usilovně buší do kovadliny parta kovářů. Rámusu jejich kovadlin konkuruje jen zvuk spuštěného hamru.

Jak vysvětluje Alena Najbertová, kováři jsou z celé republiky. Každý odjinud. „Já jsem z jižní Moravy. Jsem nevrlý, ale jinak kliďas,“ vysvětluje jeden z nich. Opravdu je Nevrlý. Ale s velkým N. „Kovařinu mám jako koníčka už patnáct let. Naučil jsem se to skoro sám. U nás v rodině můj prapradědeček byl kovář a řemeslo se dědilo,“ vysvětluje kovář, zatím co buší do rozžhaveného železa.

Na zastávce Novoměstská chybí nástupní ostrůvky.
Na zastávce ve Žďáře chybí nástupní ostrůvky. Starší lidé těžko nastupují

Sobotní den na Šlakhamru je pro rodiny. Děti si mohly hned u vchodu vyzvednout kartičku a plnit úkoly v rámci soutěže S Matičkou a Šroubkem za poznáním putujem.

Třeba poznávat přírodu jde i poslepu, saháním do plátěného váčku. Užili si i rodiče. „Já jsem poznal poslepu nažky z javoru klenu,“ hlásí pyšně tatík synkovi. Oba jsou Trtíkovi ze Žďáru nad Sázavou. V selské sednici zase mají děti i dospělí poznat podle obrázků, jak to v takovém selském stavení vypadalo a co se tam používalo. „Tak to už je horší,“ usmívá se autorka soutěže Drahomíra Valentová a vysvětluje, že poznat máslenici, kopist nebo decimálku je pro děti z města skoro nemožné. „Děti z vesnice jsou na tom lépe. Některé věci mají doma po dědečkovi,“ dodává paní Drahomíra.

Takových úžasných památek jako je Šlakhamr má Technické muzeum Brno ve správě šest. Kromě Šlakhamru je to mlýn Kuželov, Stará huť u Moravského krasu, mlýn ve Slupi a Areál Šatov. Pravidelně jednou za rok je všechny postupně oživuje kulturními akcemi.