Největší kolejiště v kraji na ploše 55 metrů čtverečních zahrnuje 600 metrů kolejí a 180 výhybek, k dispozici má sedm desítek vlakových souprav a celoročně k prohlídce přiláká tisíce lidí. Podle členů spolku Modelové království Žďár, kteří ve svém volném čase kolejiště provozují, staví, udržují i provádějí návštěvníky, nejspíš nebude úplně hotové nikdy, protože postupně přibývají další a další detaily.

„Máme tady samozřejmě i hrad Pernštejn, takže se vrátíme do doby, kdy tam strašila bílá paní. Půjde ale o záležitost nočního provozu, kdy to nasvítíme UV lampou, aby figurka bílé paní pěkně vynikla, no a přes den bude po cimbuří chodit zbrojnoš. Mechaniku k ovládání figurek už kluci tvoří, neřeknu teď přesné datum, ale strašit se na Pernštejně bude,“ konstatoval Jiří Hynek z Modelového království Žďár.

Funkčních detailů budících pozornost příchozích, na něž upozorňují i průvodci, je ostatně na kolejišti mnoho. Kromě běžných záležitostí v podobě čurajícího pána, zedníků stavících garáž, dřevorubce porážejícího strom, zobajících slepic, hasičů likvidujících požár lesa, modeláře s létajícím letadélkem na lanku, opékajícího se selátka na rožni, milenců schovaných za keřem a řady dalších se do idylické krajiny vešly i některé dnes již kultovní scénky z dobových filmů.

Návštěvníci a ti druzí

Nechybí tak třeba Návštěvníci a „jézeďačka“ Škopková z Troškovy trilogie Slunce, seno…, zemědělci z filmu Vesničko má středisková odlévající Drápalíkovu sochu či doktor s pejskem a také nabouraným autem, neb se zase kochal, ze stejné komedie. „Tady zase lezou po Rozštípené skále horolezčata a dole je zachraňují kluci s Máňou z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. A toho malého mamuta pod Rozštípenou skálou dělal Michal Olšiak osobně. Když máme ve městě autora sochy, tak ho přece nebudeme napodobovat,“ dodal s úsměvem Jiří Hynek.

Zatímco u dolnoloučského viaduktu přibyly troleje a postupně budou vybudovány i v dalších částech železnice, za Zelené hoře kolem památky UNESCO zase přibudou hroby. Ty, které se v posledních dvaceti letech postupně vymísťovaly, aby letos v létě kolem památky zůstala už jen poutní loučka. „Tehdy tam ale hřbitov byl, takže budeme osazovat hroby – i když několik stovek, jako jich kolem kostela bývalo, to určitě nebude,“ poznamenal Jiří Hynek.

Aby žďárské „království“ stále fungovalo a také se dál rozvíjelo, hledají členové spolku další spolupracovníky pro řízení provozu na kolejišti prostřednictvím počítače. Ale i třeba komunikativního průvodce, který návštěvníkům bude nejenom štípat jízdenky. „Začínali jsme s kluky-školáky, kteří už ale vyrostli, buď odešli studovat jinam, anebo chodí do práce, ale každopádně nemají tolik času, jako měli předtím. Takže pokud bude mít někdo zájem, klidně se může přihlásit,“ doplnil Jiří Hynek.