„Tak v téhle unikátní době poloviny osmdesátých let naplánovali papaláši v Praze rozvrh jednotlivých etap Závodu míru (v cyklistice – pro ty mladší) na rok 1985. Proslýchalo se tehdy, že první etapa Praha – Jihlava (164 km) vedla Vysočinou právě proto, aby k jejich rezidencím na venkově byla vybudována kvalitní komunikace,“ vzpomíná Jaroslav Bártl a dodává: „Oprava silnice Ledeč a Dolní Město započala tenkrát na křižovatce u Bojiště v polovině března a skončila na křižovatce pod Březkem na počátku května. V té době občané Dolního Města naposledy chodili a jezdili ve své obci po žulových kostkách.“

Ale zpátky k Závodu míru. „Dne 12. května 1985 věděla o existenci Meziklasí a Dolního Města skoro půlka Evropy, rozumějme ta socialistická. To se totiž kolem půl čtvrté odpoledne prohnal naší obcí osamocený uprchlík z Norska – E. Christiansen s jedenapůlminutovým náskokem před dotírajícím pelotonem,“ popisuje Jaroslav Bártl slavný okamžik, kdy obyvatelé Meziklasí spatřili na vlastní oči cyklistickou špičku Evropy.

Jenže obcí neprojeli jen cyklisté. Jak dodává Jaroslav Bártl, cyklisty následovala celá kolona reportérů. „Desítky čoudících barkasů a wartburgů, moskvičů i dvanáctsettrojek. K vidění byli i kameramani na Jawách 350 (tehdy v plenkách), nebo sběrné vozy typu skříňových Avií . Vzpomínám si, jak velký zážitek to tehdy pro mě byl, sledovat závodníky v televizi, poté před vraty, zase k televizi a vidět je na kopci,“ popisuje Jaroslav Bártl událost, které byl před pětatřiceti lety svědkem. Ovšem jak to tenkrát dopadlo a kdo nakonec v Jihlavě vyhrál, to už si nepamatuje. „Zřejmě ten nejlepší a nejrychlejší, ale určitě byl z východního bloku. My jsme měli novou silnici a plno dojmů … a co na tom, že tohle všechno už je jaksi retro,“ dodává Jaroslav Bártl.

Největší závod východní Evropy

Podle starosty Dolního Města Pavla Chláda, je Jaroslav Bártl pamětníkem a živou kronikou obce. Když ale Jaroslav Bártl slyší slovo retro, tak se shovívavě usmívá. „Dnes se ty dávné časy nazývají Retro. Je to velice módní slovo, objevuje se ve všech polohách života. Každý se jím chlubí, pakliže je majitelem něčeho staršího. Pro mladé jsou retro děravé džíny či dva roky starý mobil. Ti střední nedají dopustit na stodvacítky či favority, potažmo trabanty. Ti nejstarší z nás na baloňáky a drdoly,“dodává Jaroslav Bártl.

Závod míru (slovensky Preteky mieru, rusky Велогонка Мира, polsky Wyścig Pokoju, německy Friedensfahrt, francouzsky Course de la Paix) byl největší amatérský cyklistický závod po 2. světové válce ve Východní Evropě.

Jak upřesňuje Jaroslav Bártl, Závod míru probíhal vždy v květnu od roku 1948, nejdříve na trase Varšava – Praha a Praha – Varšava. Byl organizován deníky komunistických stran: Trybuna Ludu (Polsko, dříve Głos Ludu) a Rudé právo (Československo) a také cyklistickými svazy Polska a Československa. Od roku 1952 se stal spoluorganizátorem deník-orgán SED Neues Deutschland a cyklistický svaz NDR. Od té doby vedla trasa závodu mezi městy Varšava, Berlín a Praha (každoročně začínal v jednom z nich). V letech 1985-1986 byl spoluorganizátorem také deník Pravda a cyklistický svaz SSSR (1985 se jely etapy v Moskvě, a 1986 – v Kyjevě, přičemž v Kyjevě byli cyklisté přinuceni startovat, přestože jen o několik dní dříve došlo k Černobylské havárii.