Zhruba čtyřicítka žáků má za sebou druhé setkání z deseti. „Znaková řeč mě vždy zajímala. Poznané znaky si doma zkouším před zrcadlem, je ale těžké si všechny zapamatovat. V každém případě je to zatím zábava, přestože vyžaduje velké soustředění,“ popsala své dojmy seniorka Marie Pospíšilová.

Kromě důchodců se se znakovým jazykem přicházejí do učebny v Čechově domě aktivně seznámit osoby různých věkových kategorií, muži a ženy. Nejenom ze zvědavosti, ale rovněž z profesního hlediska. „Chci umět něco jiného než ostatní. Anglicky, francouzsky či německy se učí hodně lidí, znakovou řeč jen málokdo. Navíc mohu své znalosti využít v rámci svého povolání, kde se s neslyšícími potkávám,“ prozradila Jana Laštovičková, která pořádá kurzy kreslení.

Dvouměsíční aktivitu organizuje žďárská knihovna Matěje Josefa Sychry, lekce vede Jiřina Kocmanová, lektorka a tlumočnice znakového jazyka Svazu neslyšících a nedoslýchavých České republiky. Podle vyjádření knihovnice Hany Nagyové byl o kurz ze strany veřejnosti velký zájem. „Nakonec se nám podařilo přihlášené rozdělit do tří skupinek. Jedna se schází vždy ve čtvrtek dopoledne, další v tentýž den odpoledne,“ uvedla Hana Nagyová.

Výuka: i básničky

Schůzka obnáší jak opakování již ukázaných znaků, tak nácvik těch nových a jejich skládání do vět a větných souvětí. Nechybí ani básničky. Cílem je kurzisty naučit základy znakového jazyka včetně toho, jak komunikovat s neslyšícími nebo nedoslýchavými. „Za deset devadesátiminutových lekcí člověk nebude určitě ovládat znakový jazyk, to ani nejde. Snažím se lidem říci, co je to znakový jazyk, jak mají komunikovat s neslyšícími i jak je oslovit. Samozřejmě by měli zvládnout i některé základní znaky. Důležitá je také mimika,“ řekla tlumočnice Jiřina Kocmanová.