Unikátní dům už stojí, je na něm ale ještě řada práce. Řemeslníci dbají na tradiční postupy, aby měli ze stavby radost. „Jsou tam tesařské spoje, čepy, dlaby, pak ostřih, zadrápnutí s čepem, křížové kampování,“ jmenuje tesař Miloš Kolouch spoje, které už dnešní mladí tesaři neznají. Vše by mělo být v muzeu vidět.

Při stavbě pomáhá maketa v měřítku 1:10, na které si bratři Kolouchovi měří prvky, které budou na stavbě potřeba. Celá konstrukce je z modřínového dřeva, které vydrží stovky let, opláštění pak bude z kartáčovaného smrku. „Otesali jsme osmdesát kubíků modřínových hranolů a použijeme asi dvacet kubíků smrkových kartáčovaných prken na opláštění,“ dodal tesař.

To hlavní ale bude expozice. Sbírka více než sedmnácti set seker a přes čtyř a půl tisíce hoblíků je největší v republice. „Všechno se do muzea určitě nevejde, budou tam jen ty nejzajímavější věci,“ usmál se Miloš Kolouch.

Sbírka je zřejmě celosvětový unikát. „V Guinnessově knize rekordů je sbírka, která má 450 seker, tu překračujeme třikrát. Ale s registrací je dost papírování, musí se udělat video a to my chceme zaznamenat, až se budeme stěhovat do muzea, aby to nějak vypadalo,“ má jasno tesař. Jen rozložit celou sbírku prý trvá týden, další týden pak vše uklízí zpět.

Muzeum by mohlo otevřít zhruba za tři roky, bratři na něm pracují ve svém volném čase. Je to také otázka peněz, vše si totiž Kolouchovi platí ze své kapsy. „Dotace jsou vázané na termín. Když vidíme, jak jsou ty práce udělané a nevydrží to ani rok, to se nám nelíbí,“ vysvětlil Miloš Kolouch. „Aby dostali dotaci, musela by to dělat firma. Ale oni by nesnesli dívat se na to, jak tu pracují cizinci, kteří to ani pořádně neumí,“ nebral si servítky tesař – památkář Karel Klouda. Ten bratrům Kolouchovým dříve radil, nyní to prý už není potřeba. Všechno umí.

Ještě před rokem byla na místě stavby zelená louka, teď už muzeum dostává jasné obrysy.

Lámali skálu

Bratři si mimo jiné vyzdili sklep. Zedníci totiž nevěděli, jak na to, architekt s počítačem byl také bezradný. „Řekli jsme si, že klenbu si dříve také dělali lidé sami, tak na tom nemůže nic být,“ uvedl skromně truhlář Radek Kolouch, dvojče Miloše. Ve sklepě jsou staré cihly, i z devatenáctého století. Většina dvakrát pálená. „Tu cihlu nic nezničí,“ podotkl Klouda. Než ale došlo ke zdění, bylo potřeba vylámat skálu, tisíc tun kamene bylo pryč za měsíc.

Pracovitost jim nechybí. „Jsou přátelští. Dobrý řemeslník musí být i dobrý člověk, to jinak ani nejde,“ řekl závěrem na jejich adresu Klouda.