Nažka koniklece ve tvaru chlupatého chomáčku je obzvláště elegantní po ránu, kdy je pokryta rosou. Koniklec má rád suchá, slunná stanoviště, semenáčky se uchytí jen na holém minerálním substrátu bez stařiny, mechu a vrstvy surového humusu. Rostlině nejvíce uškodilo omezení pastvy ovcí a změna zemědělského hospodaření v 50. letech minulého století, kdy došlo k silnému úbytku původních lokalit s jejím výskytem. „Z toho důvodu musí být současná místa výskytu speciálně udržovaná. Pro obnovu biotopu je nejpříznivější pastva, kterou se na malých lokalitách nedaří zajistit. Spásání ovcí tedy nahrazuje kosení, které probíhá v pozdním létě, k němuž je ale nutné přidat další odborné práce, které se provádí v červnu, spočívající v rozrušení vybraných částí území, kde není přímý výskyt rostlin,“ popsala mluvčí Kraje Vysočina Jitka Svatošová. Kraj Vysočina dlouhodobě o chráněné lokality pečuje.
Koniklec patří k rostlinám, které mohou být v dlouhodobém horizontu ohroženy i změnou mikroklimatu vlivem zarůstání okolí dřevinami. „Ochranářské zásahy je v tomto případě nutné realizovat právě i v širším okolí, aby zůstal zachován charakter stanoviště,“ poznamenala mluvčí.
Na dalších lokalitách na Třebíčsku roste také koniklec velkokvětý, který v těchto dnech již odkvétá. Z nejnavštěvovanějších míst jde o přírodní památku Kobylinec u Trnavy, která je i nejzápadnějším místem výskytu na Vysočině, dále přírodní památku Špilberk a přírodní památku Ptáčovský kopeček.
Oba druhy koniklece jsou zákonem chráněné v kategorii silně ohrožený, takže je zakázáno rostliny trhat nebo ji jakýmkoliv způsobem ničit. „Návštěvníci i se svými čtyřnohými miláčky by se měli chovat na lokalitách ukázněně a ohleduplně. Kromě konikleců se zde nachází i řada dalších významných a ohrožených druhů, jako například smil písečný, třešeň křovitá nebo kociánek dvoudomý. Všechny druhy koniklece jsou jedovaté, po požití vyvolává zvracení a průjmy, po vstřebání tlumí centrální nervový systém, při dotyku dráždí pokožku a vyvolává záněty,“ upozornila Jitka Svatošová.