Překvapený byl dle vlastních slov tak napůl. „S nejhezčím autem člověk trochu počítal, je to nejstarší auto tady, ale celkové vítězství, to jsem opravdu nečekal,“ usmál se majitel auta v dobovém oblečení, které doplňovaly žluté „adidasky“. „Bezchybně to úplně nebylo, dvě chyby v úkolech jsem taky udělal, tápal jsem. Ale takové házení šroubama, to mi jde dobře,“ rozesmál se při vzpomínce na úkoly, které během dne musel na trase plnit.

Jeho Aero 30 z roku 1944 je snad ještě v lepším stavu, než v jakém kdysi sjelo z výrobní linky. Už vznik nebyl přitom vzhledem k válečné době nijak hladký. „Je to ročník ´44, to už bylo zakázané vyrábět auta. Z dílů, co zbyly v regálech, se sestavovaly poslední kusy,“ nabídl Zvolánek pohled do historie. „Těchto aut se vyrobilo kolem osmi tisíc devět set šedesáti kusů. Ale kolik jich zbylo, to už dneska těžko někdo spočítá. Když vidím srazy aerovek, tak třeba třicet, čtyřicet kusů tam je,“ odhaduje.

Sodomka

Srazů se samozřejmě účastní i jiné modely než má on. Ten jeho je navíc poměrně unikátní. „To, co mám já, to je karoserie, které se říká Sodomka, má kulatý předek, ty staré aerovky ho měly rovný. Těchto se vidí hodně málo,“ sdělil s pohledem na kapotu.

Když se k vozu dostal, šlo o nepojízdný vrak. „Po těch letech mělo lanka k brzdám přetrhaná, nic nefungovalo. Z auta zůstaly původní jen přední a zadní sedačky, ty jsem vyčistil a nechal tak, jak jsou. Když se podíváme, vidíme, jak je někdo spravoval a to jsem chtěl, aby tam zůstalo, protože ten někdo si s tím dal práci,“ ukazoval přes okénko viditelné stehy na sedačkách.

Vůz Aero 30 z roku 1944 byl na akci nestarší, nejhezčí a majitel Jaroslav Zvolánek navíc získal hlavní cenu, Pohár hejtmana.
Burácení motorů v centru Jihlavy. Na náměstí se sešli účastníci Ježkovy jízdy

Renovace trvala šest let, sám majitel ale uznal, že nešlo o intenzivní práci, se synem na autě pracovali vždy jen přes zimu. „Jsme klempířská firma, ten plech je nám blízko. Mám fotky, je na tom opravdu spousta práce,“ řekl hrdě majitel auta. Co se týká náhradních dílů na téměř osmdesát let staré auto, pořád ještě se dají sehnat, ale je to otázka peněz. „My se snažíme si ty stávající věci opravit tak, aby to fungovalo,“ prozradil Jaroslav Zvolánek, jakou cestou se synem jdou.

Sobotní ocenění ho pak samozřejmě potěšilo, na náměstí totiž bylo hned několik nablýskaných veteránů v perfektním stavu. „Je příjemné, když někdo ocení, že jsme to nedělali zbytečně. Byly chvíle, kdy si člověk říkal, končím, ale druhý den se ráno vzbudíte, přijdete zase do dílny a to, co den předtím nešlo, jde úplně jednoduše,“ vzpomněl na útrapy spojené s opravami.

Embéčko i kabriolet

V rodině přitom mají více veteránů. V garáži stojí také „embéčko tisícovka“ a kabriolet BMW M30 plus nějaké motorky. Veteránům tak pomalu přichází na chuť i syn Jaroslava Zvolánka. „Také jezdí, ale on už má radši ty novější auta, ten bavorák. Ale tady k tomu třeba cestu najde, to jde s věkem. Já se o to taky nezajímal, člověk stárne a najednou se k tomu začne vracet,“ usmál se majitel vozu.

Jelikož je z Jihlavy, nabízí se závěrem otázka, kam vyráží nejradši na výlety. „Rád jezdím směrem na Javořici, to znamená Batelov, nahoru a jak vyjedete z Batelova na kopec nahoru, tam je najednou úplný klid. Jedete k Javořici, jedu si padesát pět, to je úžasný, i na motorce tam samozřejmě jezdím,“ vyprávěl zasněně.

Na Husovo náměstí přijela jako první Jawa Minor roadster z roku 1939. Za volatnem seděl Lukáš Kudrna, navigovala Hana Kudrnová.
Tisíc mil československých. Krásná historická auta projela Polnou, podívejte

Je to ale jen letní záležitost. „Přes zimu se na tom maká,“ vysvětlil s úsměvem Jaroslav Zvolánek. Ostatně jezdit „aerovkou“ v zimě nebyl žádný med. „Tyhle auta nemají topení, jenom když se to ohřeje, tak od motoru jde trochu tepla na nohy, ale trošičku. Nedovedu si přestavit, jak s tím v zimě jezdili – skla zamlžená, to muselo být něco,“ uzavřel Zvolánek.