Jaroslav Líbal je znalec a houby jsou jeho vášeň. „Houby sbírám celý život. Mým prvním učitelem byl táta. Pak Jaroslav Machala, známý mykolog,“ vysvětluje pan Jaroslav, zatím co plánuje další lesní výpravu. Jak zdůrazňuje, také houbař se musí neustále učit. „Já se teď učím rozeznávat houby, kterým běžný návštěvník lesa říká prašivky. Ale i ty jsou někdy jedlé. Na houby chodím i v zimě. Houbařit jsem naučil i svoji družku,“ dodává.

Tento týden je na růst hub příznivý. Je horko až dusno, vlhko a hodně prší. Takže o víkendu půjde přibyslavský mykolog na vycházku, kam jinam, než do lesa. Chodí tam většinou sám, někdy s kamarádem nebo s partnerkou. Svými úlovky zásobuje neúnavný houbař známé a přátele. Houby suší, ukládá je do mrazáku na horší časy. Samozřejmě si na nich také rád pochutnává. „Nejraději mám rizoto z hub. Houbové řízky moc nemusím, ale co je skutečně lahůdka, to jsou sluky na smetaně,“ vysvětluje.

Oblíbenou lokalitou, kde zkušený houbař pátrá, jsou lesy na Přibyslavsku a pak Hrbov na Žďársku. Právě tam se vydává mykolog i znalec historie, který, ač by tomu nikdo nevěřil, dokázal jednou v lese zabloudit. „Tomu místu se říká Kolová a ne nadarmo. Když se vydáte špatným směrem, můžete se ztratit a já tam bloudil dokola čtyři hodiny,“ přiznává. Aktuálně lze podle Líbala v lese najít všechny druhy letních hub. Bedly, hřiby, klouzky, kotrče, křemenáče, lišky a ryzce.

Kromě houbaření má Jaroslav Líbal dalšího velkého koníčka. Regionální historii. Je spoluautorem několika knih o krásách Vysočiny. Například knihy Podoubraví nejen na starých pohlednicích, knihy o svazku obcí Přibyslavska a knihy o historii Havlíčkovy Borové.